Návrat do starých zvyklostí

V úterý jsem navázal na ateliérové pondělí ve znamení asijského umění a studia soch Budhy a Siva Nataraji v předmětu Porozumění vizuálních obrazů (Reading visual images). Toto téma je mi hodně vzdálené zejména kvůli slabé znalosti místních náboženství. Nicméně je zajímavé, že počátky budhismu jsou v mnohém podobné počátkům židovství. Budha zemřel asi roku 486 př. Kr. a již z té doby máme důkazy budhistického umění. Tehdy však Budha nebyl zobrazován přímo, ale byl přítomen v architektonických objektech "stupách", případně jej symbolizoval strom. Samotné jeho sochy se začaly objevovat až počátkem letopočtu. Věřící hnala tatáž touha zhmotnění svého guru, (kult obrazu), jaká se projevila i v křesťanství, které také začalo používat vizuálních obrazů k přiblížení svého učení, ačkoli v raném židovství to bylo nepřípustné. Důvody toho, proč se první přímé zpodobnění Budhy objevuje až takřka 500 let po jeho smrti, nejsou zcela doložené. Mohla to být představa nemožnosti zobrazit stav nirvany stejně jako hlubší kulturně zakotvená absence ikonických obrazů ve staré Indii. Nicméně právě s počátkem přímého zobrazování Budhy se začala formovat církev jako instituce a obraz Budhy se stal její nejvýraznější formou. Většina soch zobrazujících Budhu si je podobna v několika základních rysech, těch by tradičně mělo být 33 různě po jeho těle. Budha bývá zobrazován, kromě nejznámější sedící pozice, též kráčející i ležící. Zatímco Budha je zachycován jako kontemplativní, sochy Siva Nataraji jsou vždy akční a bude o nich řeč další úterý.

Tento den mě také čekalo překvapení v podobě povinného workshopu na předmět urbanismu. V týmu máme zpracovat a předložit soutěžní návrh na řešení námi nalezeného problémového místa kampusu. Do týdne. Informace mě minula a tak jsem se přidal k poslední skupince místních děvčat. Překvapilo mě, s jakou samozřejmostí vymýšlejí absurdní a nereálné projekty i v situaci, která se dá řešit snadno a levně. Ano, když je politická vůle, je této části světa možné postavit ledasco, ale výsledky tomu mnohdy odpovídají a co do kvality se rozhodně nedá říct, že většina nových staveb tu má nějakou valnou kvalitu. S radostí nechávám své evropské nohy na zemi a projekt stavíme na jednoduchém konceptu polidštění kampusu pro chodce a cyklisty na úkor naprosto zbytečných aut. Bohužel Singapur, stejně jako všechna další města od pol. 20. století, silným vlivem modernistického urbanistického přístupu.

V podobném duchu zkoumání Singapurských tajů jsme pokračovali na čtvrtečním ateliéru, bohužel si nevedeme zrovna úspěšně. Vzhledem k množství dat, které musíme o třech porovnávaných městech vstřebat mám pocit, že nám uniká základní přehled. A vedoucí nám to také dávají najevo. Navečer následuje přednáška singapurské "legendy", jak mi řekl místní kamarád, Dr Liu Thai Ker. Tento člověk je zodpovědný za podobu města v posledních 50ti letech, tedy za celý jeho vývoj do dnešní podoby. Bohužel to byla velmi špatná přednáška v duchu velké chvály sebe a režimu. To druhé ostatně tak, jak je u Singapurců zvykem. A těžko si představit takto vlivného člověka bez politické návaznosti. Jako před pár lety u nás. Jeho teorie městského plánování na mě působila velmi plochým a jednoduchým dojmem a slovy nedoloženými fakty nebo neodpovídajícími výsledku. A tento jediný člověk postavil v Asii ještě dalších asi 20(!) měst. Který architekt v Evropě navrhl byť dvě? Asi nejvíce města z pera tohoto člověka trpí absencí lidského měřítka. A že toto slovo z jeho úst zaznělo během večera tolikrát! Ale procházel se někdy Singapurem opravdu pěšky? To, že místní neradi chodí není zdaleka jenom záležitost klimatu. Více než dobře o tom vypovídá jeho motto, že město je "machine for living" - stroj na bydlení. Několikrát mi vytanula na mysli paralela s naší socialistickou výstavbou, zejména proto, že více než 80% Singapurců bydlí v tzv. HDB flat, neboli condominiu, neboli králíkárně, ve které naše paneláky kvalitou vysoce přečnívají. Na druhou stranu, v jakém stavu byl Singapur před 50ti lety? Zaostalá země třetího světa plná sqatů a ghet? Právě posun z třetího do prvního světa za necelé čtvrt století je něco, co stojí za výzkum, a je samo o sobě fascinujícím počinem, který by bez režimu pevné ruky nebyl možný. Zkrátka když má monarchie dobrého monarchu, zemi se daří. Ale tato výhoda sebou nese mnoho nášlapných min, kolem kterých Singapur dnes a denně chodí. Příkladem budiž absurdní bytová politika a účelově vymyšlené problémy, o kterých jsem psal v pondělí. Na druhé straně stojí rychlost reakce na jakoukoli situaci, kterou může evropská demokracie jen závidět. Ať už je to přizpůsobivost se světovým trhům, nebo třeba výstavba nové čtvrti. Kaplického knihovna by tu zřejmě stála do roku od vyhlášení výsledků soutěže.

Tak jsem zase zabrousil do politických vod, ale důležitá byla i přednáška v předmětu Seminars in Sustainable Cities, návrh trvale udržitelných měst. Byla mimo očekávání taktéž marná. Předmět je veden Singapurskou lektorkou z Department of Buildings. Povídání o městském managementu z úst této paní bych celý semestr nevydržel a tak jsem se vydal na průzkum do vedlejších přednáškových sálů. A opět se mi potvrdilo, že nejlepší místní profesoři jsou buď z Evropy, nebo USA. Zapsal jsem si předmět Renewable Resources in Architecture, vedený sympatickým Dánem. V čem je zdejší výuka o mnoho napřed před ČVUT je praktický výzkum a ověření jeho výstupů ve skutečném prostředí. Mimo velmi zajímavých přednášek o obnovitelných zdrojích v architektuře budeme během cvičení zkoumat a navrhovat některý ze zdrojů uplatnitelných na skutečném domě, který následně budeme ve spolupráci s jiným ateliérem realizovat v praxi na zkušebním domě přímo v kampusu. Tohle je důvod, proč je NUS tak kvalitní škola, která přitahuje evropské vyučující.
Navečer byl opět sraz v ateliéru, na kterém jsme museli změnit systém práce, aby vedl k lepším výsledkům než doposud. Bohužel jsem se opět dostal do spirály architektonické školy, krátkého spánku a stresu. Právě od toho jsem si chtěl alespoň na chvíli po odevzdání bakalářky odpočinout. Takže asi i já budu muset přehodnotit svůj režim a priority.

Následovala přednáška legendárního Rema Koolhase. Tentokrát legendárního právem! Tohle bylo velmi milé zjištění předešlého dne. Ačkoli jsem na přednášku nebyl registrovaný, byl bych se dovnitř dostal i oknem. Nakonec nebylo třeba, jen jsem se šikovně schoval v davu a sehnal si plakát, který se dával ke vstupence. Jde o člověka, který se po vystudování žurnalistiky dal na dráhu architekta a jako spoluzakladatel studia OMA realizoval skvělé projekty po celém světě. Jediný jeho dům v Singapuru je the Interlace. Právě ten bytový komplex, který mám přímo před svým ubytováním a který jsem ukazoval na jedné z prvních fotografií ze Singapuru na tomto blogu. ("Naskládané kontejnery") Na prácích Koolhaase je zajímavé, že se v posledních letech zaměřují často na Asii a na totalitní země a proto se nevyhnou střetu s politicku reprezentací oněch států. Vyjadřují jakýsi ostrov svobody v nesvobodném světě, jako je budova China Central Television. Zároveň tento člověk skrze své známé knihy ovlivnil práce mnoha architektů po celém světě. Hostit takovouto osobnost se ani v Singapuru, slovy místních studentů architektury, nestává často. :-)
A aby toho nebylo málo, po přednášce jsem vyrazil na College of Arts and Science, která pořádala umělecký festival, na kterém vystupovaly skvělé místní kapely a konečně jsem také navštívil univerzitní umělecká muzea. Uvědomil jsem si, jak omezená je naše výuka dějin umění, zaměřená na Západní svět. Přicházíme tím o hodně zajímavých souvislostí, které si člověk uvědomí, když srovná umění stejné časové periody v odlišných kulturách.

A naplněný týden završila sobota, kterou jsem začal nemile brzkým vstáváním kolem osmé hodiny a přesunem k McRitchie Reservoir, kde probíhal zkušební trénink závodního kajakového týmu NUS. Zapojil jsem se, a užíval si pádlování po jezeře v debl-kanoi. Poté jsem vyrazil na obchůzku tamní přírodní rezervace. Velkého kusu zeleně a vodní plochy uprostřed ostrova. Začal jsem zostra během, ale na tropické klima si musím stále zvykat. Rezervace se hemží drzými mrštnými opicemi, ale i další menší faunou, kterou jsem pozoroval objektivem fotoaparátu. Bohužel se nikde poblíž nenachází "lesní bar" a tak když jsem ve čtyři odpoledne dorazil do obchodního centra v Harbourfront, byl jsem naprosto vyhládlý. Následoval nákup osobní váhy, abych mohl hodnotit úspěšnost své asijské mise s cílem přibrat:-). Kromě toho jsem si začal vést orientační kalorický deník, kolik sním a vypiji za den. Tak už mi nezbývá než jíst, sportovat a kontrolovat, jak mi přibývají kilogramy:-). Před dalšími zahraničními misemi je potřeba, dát se do formy. Proto jsem tento se tento týden zapojil i do školního horolezeckého klubu (Mountaineering) a také lezeckého (Climbing). A také jsem konečně ustálil své studované předměty na čísle 5: Design 7 (Atelier), Reading Visual Images (Dějiny umění), Renewable Resources and Architecture (Obnovitelné zdroje v arch.), History and Theory of Landscape Architecture (Krajinářská architektura), Theory and Elements of Urban Design (Městské plánování). Takže škola Po-Čt, počet kreditů 24.

Atelier, panel uprostřed s výstupy z mojí skupiny.

Přednáška Rema Koolhaase, bohužel mi záhy došly baterky a tak žádná "selfie" s Remem v pozadí nebyla:-)