Ráno balím a loučím se s Shanem a mým dočasným domovem v Toa Payoh, Kim Keat Avenue, abych se o chvíli později setkal s Donovanem, studentem geografie na NUS. Jeho ubytováním jsem byl neskutečně překvapen. Kolej Kent Ridge View v srdci kampusu mi udělala radost. Je to nádherný pokoj pro jednoho, ve kterém bude od začátku semestru bydlet se svojí přítelkyní. Takže do té doby, tj. tento pátek či sobota tam mohu přebývat sám místo nich? Takovýhle couch jsem vskutku nečekal. Sice je to v dívčím bloku, takže chození na dámskou toaletu mi oživuje Strahovské vzpomínky v opačném gardu, ale jinak se to srovnat nedá. Donovan je neskutečně milý a fajn člověk, jdeme spolu na oběd a následně mě doprovází do Národního muzea, odkud po chvíli míří do práce. Vstup do celého muzea zdarma pro Singapurce, pro mě do malé části. Takže si jdeme oba pro lístek aby se opět projevila štědrost mého hostitele. Nenápadná výměna lístků za rohem a mohu trávit celé odpoledne bádáním v Singapurské historii po celém muzeu.
Krátce shrnuto, Singapur byl už ve 14. století pod vedením sultána Parameswary velmi důležitým přístavem v oblasti. Během 15. a 16. století byla celá jihovýchodní Asii kolonií Portugalců a následně Holanďanů. V roce 1819 založil angličan Sir Thomas Raffles na ostrově britský přístav. Ačkoli Holanďané, ovládající celý Malajský poloostrov velmi protestovaly, Anglie si byla vědoma strategicky důležitého postavení Singapuru a město pod svou nadvládou udržela. To začalo velmi záhy rozkvétat. Velké množství indických otroků a trochu arogantní chování ke zdejším Malajcům sice vyvolávalo nepokoje, ale skutečně velkou krizí bylo teprve dobytí ostrova Japonci během druhé světové války. Po kapitulaci Japonska se země opět dostala pod britskou samosprávu, ale tlak vymanění z britského nadvlády byl veliký a v roce 1963 dovedl Singapur do Malajské federace. Společný stát nevydržel ani 2 roky a od 9. srpna 1965 se píší dějiny samostatného Singapuru. Tohle datum je každoročním dějištěm mohutných oslav Dne nezávislosti, o kterých jsem se zmínil v minulém příspěvku. To, co Singapur dovedlo do nynější vyspělosti, byl chytrý proces modernizace, navzdory žádnému nerostnému bohatství, velmi limitovaného množství pitné vody i prostoru města k rozšiřování a s tím souvisejícím zásadním nedostatkem bytů v 70. letech i vysokou nezaměstnaností. Přesto Singapur patřil už v 90. letech k zemím s nejvyšším HDP na světě a jednou z nejvíce prosperujících zemí. Proč přesně se to stalo, bude nejspíš mimo jiné téma, kterým se v rámci urbanismu budu zabývat ve školní ateliérovou práci,
 |
| Donovan, Singapurský student geografie. |
 |
| Výstava v Nár. muzeu o ostrovech přiléhajících k Singapuru |
 |
| Národní muzeum... |
 |
| ...budova z r. 1849, zde patří pravděpodobně mezi nejstarší ve městě. |
Ahoj Pepo, moc zdravíme z Chrudimi. Jsme moc rádi, že vypadáš spokojeně a že pilně poznáváš nové prostředí. Budeme se těšit na další fotky a příspěvky. Moc hezky se to čte :-) Marcela
OdpovědětVymazat