Couchsurfing v srdci kampusu

Dny mi utíkají hrozně rychle, nebýt fotek, nevím, co jsem před pár dny absolvoval. Nicméně, ubytování, které mi poskytl Donovan, a které se nachází v dívčím bloku universitních kolejí, bylo psané na jeho přítelkyni. Ačkoli jsem se snažil během mého pobytu chovat sebevíc jako něžné pohlaví, moc štěstí jsem neměl. Pár minut poté, co jsem celý rozradostněný dopsal blog v úterý večer, byl jsem spatřen cestou na pokoj a nahlášen nějakými slečnami. Takže klepání na dveře a poté dlouhé vysvětlování co tu dělám. Nebyl jse zdaleka jediný takovýto pánský nocležník ani první nahlášený. Takže pán byl rázný a nechybělo mnoho a byl bych tu noc na ulici :-). Naštěstí se mi podařilo uchránit si střechu nad hlavou pod podmínkou, že toto je poslední noc a zítra (středa) se vystěhuji. Oka, alespoň že tak. Ráno jsem volal Donovanovi a on mě uklidnil, že by to mělo být oka, zůstat další noc. Ale o mě nešlo, měl jsem veliký strach abych nezpůsobil nějaké problémy jeho slečně, Teo Min Hui.
Kolem poledne jsem vyrazil do města do galerií. Náhoda mě zavedla do budovy ministerstva kultury, jejíž celé spodní patro je plné komerčních galerií. Ale zalíbilo se mi v nich. Rád bych pronikl trochu pod kůži asijskému umění, které je našemu na hony vzdálené. Kromě toho nejsoučasnějšího, v něm, zdá se, rozdíly nejsou.

MICA, budova ministerstev (a galerií)

Nedaleko od této barevné budovy se rozprostírá Fort Canning Hill, kopeček, který má pro Singapur dlouhou a významnou historii. V archeologických vykopávkách, které je možné navštívit, se našly předměty a základy budov ze 14. století, v době britského koloniátorství na kopci stála pevnost, později i vysoký maják. Dnes je to veliký park, udržovaná džungle, tak jako všechny místní parky. Tady jsem poprvé poznal, oč náročnější je drápat se do kopce v téměř stoprocentní vzdušné vlhkosti a teplotě přes 30°C. No ono je téměř jedno jde-li člověk do kopce nebo po rovině, potí se jako kůň pořád.  Konec konců, já se tu stále potím i když třeba jenom stojím. Ale řekl bych že přeci jen o něco méně než před týdnem. Některý den se zadaří nosit i tričko z předešlého dne aby za a) nebylo cítit potem a za b) stihlo přes noc uschnout. Protože tu jinak věci schnou hrozně pomalu, pokud nejsou vyloženě pod přímým sluncem.

Jop, tomuhle tu říkají gotická brána... Fort Canning Hill

...a tohle zase nejstarší kostel v Singapuru z r. 1835 s nádechem asijského palladianismu.

Nedaleko prezidentského sídla , Istana park, z obou stran obklopen čtyřproudými komunikacemi.

Následovala procházka obchodní čtvrtí, ulicí Orchard. Singapurci milují nakupování, ale tahle čtvrť se hemží zejména cizinci. Taková pražská Pařížská, jen 100krát zvětšená, jako vše tady. A uprostřed této ulice, v místě kde by to člověk nečekal je ulička plná starých koloniálních domků.

Emerald Hill Road

Večer jsem se jsem potkal s Donovanem na Orchard Road a spolu s jeho dvěma kamarádkama jsme byly na večeři a poté už jen s Donovanem zamířili na most v Clarkeqay. Oblíbené místo, kde se navečer schází ohromné množství lidí, pijí plechovkové pivo na ulici.  Noc jsem naštěstí strávil opět na koleji, tentokrát bez potíží.

Ve čtvrtek jsem měl namířeno do čtvrti Malá Indie. Je fantastické, jak rozmanité jednotlivé singapurské čtvrti jsou. Tato je plná zlatnictví a látek. A obsahuje i zvláštní hinduistický chrám Sri Veermakaliamman.

Sri Veermakaliamman, Little India

Poté jsem ještě zamířil do Arabské čtvrti a v noci se potkal s Donovanem v karaoke klubu v kampusu. Pivo měli nějaké americké, hrozně zvláštní. Jedno chutnalo bylinkově a další jak přeslazené medové. Na kolej jsme se vraceli v noci, takže bez potíží. Ale ráno jsem měl opět pech, protože mě opět viděl pán z úterního incidentu jak s kartáčkem v kapse opouštím místnost. Takže jsem asi hodinu obcházel kampus, než jsem se odvážil vrátit, protože jsem věděl, že na mě čeká. Později jsem se dozvěděl, že v pondělí půjde ta slečna návštěvu svého hosta vysvětlovat. Tak snad to bude v pořádku, obzvláště proto, že na této koleji chtějí s Donovanem strávit celý semestr. Tak to jim držím pěsti :-)

Po páteční prodloužené raní hygieně jsem se vydal na ostrov Sentosa, první koupačku v moři. Ostrov jako celek je neskutečně kýčovitě vystavěný. Ale na záchodech mají pisoáry pro vozíčkáře, ti tuhle maličkost jistě ocení. :-)

Buď pro vozíčkáře, nebo pro opilce, jiné vysvětlení mě nenapadá :-)

25m vysoký Merlion na ostrově Sentosa

Zrcadla

Konečně pláž- voda stejně teplá jako vzduch, ale hodně špinavá.

Po dni slunění na Sentose zjišťuji, že na rovníku slunce přeci jen opaluje. Záda a břicho trochu svědí, ale alespoň už nejsem jako úplněj sejr :-) K večeru Red Dot Design Museum a největší singapurský bleší trh s uměním. Zajímavá podívaná. Poté večeře s Donovanem a Teo s místním Hawker centru. Luxusní ochutnávka asijských jídel ve výborné společnosti.

"PET-lahvové luxfery" v Red Dot Design muzeu

Napřed džus z ovoce, které jsem nikdy neviděl

Vlevo něco jako kokos a vpravo Sugar Cane džus

Takhle se stravují úplně všichni. Dá se najít i výborné jídlo, ale to by člověk musel umět Malajsky u jednoho stánku a čínsky u vedlejšího...

...nebo se nechat obsloužit místními :-)

Večeře byla skvělá, vlevo Teo, vpravo Donovan

Sobotní ráno se konečně stěhuji do trvalejšího bydlení, Eton Hall asi 4 autobusové zastávky od kampusu. Místnost pro 4 za 440SGD měsíčně je obyčejná, Strahov je proti tomu luxus, ale úžasné společenské prostory na učení a obklopení přírodou a parky ze všech stran dělají místo prima. Skvělé na běhání. Takže odpolední procházku jsem trochu protáhl. Nejprve do nedaleké Ikei pro polštář a jídelní misku, potom pochod do přístavu, nákup ovoce a chvilková podívaná na oslavy Národního dne Singapuru, který probíhá 9.8. za účasti snad všech 5 milionů Singapurců. Takže rychle odtamtud připravit si ovocný salát k večeři. První poklidná noc "ve svém" prostředí není k zahození.