Pro úplnost příspěvků by tento asi neměl chybět. Aktuální celosvětové hodnocení universit 2015 založené na třech oblastech: reputace školy, zaměstnanců a dopad a míra jejich výzkumů.
Samozřejmě nepřekvapí, že v takovém hodnocení naše školy neobstojí. Ani v architektuře, ani v jiném oboru, ani v celkovém hodnocení. V něm se můžeme chlubit 244. místem pro Karlovu universitu, sdíleném 411-420. místě pro ČVUT, 551-600. pro universitu Masarykovu. Snad to vypovídá zejména o tom, že selháváme v hodnocených oblastech, nikdo se nepokouší zvednout prestiž našich škol lepší přípravou na metodiku hodnocení a v čem vidím hlavní problém, velmi omezeně se zabýváme výzkumem a zřejmě ještě méně jej publikujeme v zahraničí. Zkrátka oblasti, které výtečně ovládli asijské školy a díky tomu se umisťují na předních příčkách.
I když původně zamýšlen jako "bez komentáře", několik poznámek si dovolím.
Z pozice studenta architektury musím nad singapurskou universitou vyjádřit určité zklamání, pramenící zejména z úrovně závěrečných kritik i toho, jak obyčejně jsou pojaty v prakticky uzavřeném kruhu studentů daného ateliéru. Některé základní služby jako možnost tisku je v kampusu i fakultě architektury tragická. Nabídka předmětů je značně odlišná od stylu výuky na který jsem zvyklý z ČVUT a často mi nepřijde úplně nutná pro výchovu praktikujících architektů. Základem většiny předmětů je psaní esejů, práce s textem, aktuálními tématy a teoriemi. Docela dobrá příprava k budoucímu psaní vlastních manifestů a příspěvků do pole teoretické architektury. Schopnosti, které sice velmi chybí mnoha českým architektům, ale na úkor kterých se místním dostává menšího prostoru praktickým předmětům typu deskriptivní geometrie, několik semestrů otravného pozemního stavitelství či statiky. Předmětům se kterými by se podle mě měli studenti- i přes v praxi nezbytnou přítomnost odborníků- důkladně seznámit již na škole.
Jakékoli mé hodnocení a srovnání je značně limitované. Na NUS jsem se setkal s několika ateliéry i pracemi, jejichž kvality byly nepopiratelné. Projekty a způsob práce, jaký jsem praktikoval v místním ateliéru by v Praze nebyl možný. Na druhou stranu na ČVUT máme ateliéry, které mají specifické kvality, za které by se asi ani top školy nemusely stydět. Rozdíl mezi NUS a ČVUT se mi nezdá zdaleka tak velký, jako napovídá pořadí v hodnocení universit. Pravdou však je, že si všímám zejména místních nedostatků v oblastech, ve kterých pražská škola jasně převyšuje a naopak to vnímám jen omezeně. Cením si způsobu výstav ateliérových prací i důležitost, jaká je přikládána závěrečným prezentacím v ateliérech, relativního pohodlí a vybavenosti tiskového centra, nové budově pražské fakulty s výjimečnými respirii- studenty architektury ceněnými denními noclehárnami. Na druhou stranu- o institucionalizovaném výzkumu, podpoře hledání jiných než zavedených řešení, spojení s odbornými konzultanty majícími pochopení pro téhož, o výuce kritického myšlení či zmiňované schopnosti vyjádřit se slovem se v pražském kontextu příliš nedá hovořit.
Kdyby Praha byla v Singapuru, byl by v ní ústav pro výzkum péče o památky a restaurování objektů celoevropského významu, i přes většinovou češtinu by povinným a samozřejmým komunikačním jazykem alespoň v některých předmětech byla angličtina (takže by počet ateliérů schopných přijmout zahraniční studenty by nemusel být ostudně počítán na prstech jedné ruky), děkanem by byl architekt se zahraniční zkušeností nebo alespoň s uvědoměním si důležitosti spolupráce se zahraničními institucemi a nabádajícím studenty k povinným zahraničním stážím místo tvrzení o důležitosti domácího vzdělání. Mohl bych ve výčtu chvíli pokračovat a zanedlouho by na šestém místě nebyla NUS, ale ČVUT. Není jediný důvod si myslet, že to v českém prostředí s českými architekty a šeským kulturním dědictvím není možné. Jedinou překážkou je rozpočet vysokých škol a vnímání světa, které pro mnoho Čechů začíná v Aši a končí v Jablůnkově.
 |
| PrintScreen top 10 architektonických škol v novém hodnocení |
