Thajsko

Po zkoušce z čínštiny, která nebyla slavná následoval ve škole takzvaný "reading week", přípravný týden před začátkem zkouškového období. Jak lépe se na zkoušky připravit než opalováním se ve stínu palem na pláži s hedvábným pískem a křišťálovou vodou?

Thajský jazyk je snad ještě nepochopitelnější než čínština, která je alespoň odvozená od obrázků.

Nejprve jsem o víkendu hostil speciálního couchsurfingového hosta- češku. Občasná zkušenost s couchsurfingem "z druhé" strany- jako hostitel, mi umožnila pochopit jaké to je odpovídat na třeba i čtyři žádosti o ubytování denně a jak tuto službu vnímají ostatní. Kromě toho je prima zážitek být pro někoho dalšího "průvodcem" po Singapuru, protože to dává nahlédnout na město opět z jiné perspektivy.

Ještě před případným výletem mě pálila jedna povinnost- esej na současné urbanistické teorie. Nakonec zvítězil smělý nápad, že ji zvládnu až po návratu. Nudou na pláži si přeci udělám čas pečlivou přípravu a načtu si literaturu :-) A tak jsem v úterý odlétal do města Krabi v jižním Thajsku.

Ulice v AoNang, Krabi

Hned další den jsem nelenil a vyrazil na celodenní plavbu po nedalekých ostrovech. Ostrov Ko Phi Phi a jeho pláže a korálové útesy s průzračnou vodou jsou vyhlášené. Obzvláště slavná a navštěvovaná je pláž Maya, kde se natáčel holywoodský film Pláž s DiCapriem. Film, který podle mě však mnoho kvalit nepobral. To mi zážitek z úžasného dne samozřejmě neovlivnilo.Takovou vodu i pláže, jaké byly v těch místech, jsem ještě nikdy neviděl. Jediným limitem ve viditelnosti při šnorchlování byl můj slabý zrak :-)

Další den jsem si zaběhal po plážích v okolí Krabi resp. AoNang. Ten den večer jsem měl letenku zase o kousek dál, do Bangkoku. Musím se přiznat, že skoro dva a půl dne na pláži bylo pro mě víc než dost. Možná na pustém ostrově bych to děle vydržel, v dovolenkovém letovisku však nikoli. Kromě toho doby, kdy bylo Thajsko pro čechy levnou destinací, jsou pryč. Předpokládám, že Thajsko, i přes drahou letenku z Čech, bylo oblíbené proto, že místní ceny bývali nižší než u nás. Ještě před pár měsíci, možná lety, byl kurz okolo 1:2. Dnes, vzhledem k vývoji kurzu koruny je poměr přibližně 100THB=83Kč. V turisticky předražených místech jsou tak ceny dražší než u nás za kvalitu, která je značně diskutabilní. Na následujících řádkách se pokusím sepsat, proč je Thajsko zatím pro mne nejméně příjemnou destinací v JV Asii:

Pomoc! Z moře se valí invaze!

Začnu jídlem i přes to, že toho jsem si užil hlavně až následně v Bangkoku. Nemohu říct, že by slavná thajská kuchyně byla špatná. Je prostě v principu velmi podobná ostatním okolním zemím. Samozřejmě, že některá jídla má každá země svá vlastní a ta typická Thajská jako třeba Pad Thai mohou být skutečně dobrá. V zemích, která navštěvuji se snažím napodobovat místní. V JV Asii je tak stravování na ulici v podstatě nevyhnutelné. V Malajsii a dokonce i Indonésii jsem s důvěrou v hygienu neměl výrazný problém, překvapivě ne tak v Thajsku. Tam si s tím hlavu nelámou a byl jsem nucen si vybírat místa, která vypadala alespoň trochu lépe. Příště bych jako povinnou výbavu viděl i vlastní příbor. Recyklovat dřevěné hůlky určené na jedno použití jsem viděl jen v Thajsku.

Dnes pouze tento "trailer"- o jídlu v JV Asii bude na blogu příští foto-příspěvek.

Srovnání s Indonésií se neubráním zejména v oblasti lidské. Thajci, o kterých jsem se v průvodci dočetl, že jsou pověstně pohostinní, mají rozhodně své mouchy. Samozřejmě v každé zemi jsou lidé milý a v Thajsku jsem takové potkal také, bohužel jediný, na koho se takto dalo spolehnout byl vždy naprosto náhodný spolucestující v dopravě a někdy(!) kolemjdoucí. S podobným přístupem, jaký popíši, jsem se ještě nesetkal. Podle mého soudu jsou Thajci posedlí penězi a jsou schopní jakékoli špatnosti, aby je z turistů vytáhli. Budou vám lhát do očí, posílat vás do spřátelených obchodů nebo vám tvrdit, že nedaleká památka, na kterou se ptáte, je zrovna teď zavřená a že zatím než se otevře tak vás dovezou do jiné, o které vám budou tvrdit jak je úžasná. Ale hlavně- je daleko a oni vás tam dovezou. Přestože turistických kanceláří jsou desítky na každém rohu, pro nezávislého cestovatele je naprosto marné se v nich pokoušet získat nějakou radu. Všechny jsou to cestovní kanceláře, které vám za stejným účelem jako ti prolhaní taxikáři, poradí pouze služby, které nabízejí. Když cítí, že byznys neudělají, z milých lidí se stanou kyselé ksichty, které vás bez milosti pošlou do háje. Srovnání s Indonésií je namístě, protože myslím, že je to země ještě chudší než Thajsko a v mnoha ohledech snad i hodně podobná. Kromě lidé. Možná proto, že jsou chudší, jejich vztah k penězům není tak zkažený. Prostě je potřebují k životu a turista je vždy nejlepší kořist. Přišlo mi, že byly vždycky upřímní. Kdekoli se objeví bílý turista, slétnou se mračna taxikářů a jsou skutečně velmi otravní. To se vám v Thajsku stane v míře proti tomu menší než malé. Ti na to jdou rafinovaně pomocí právě těch fíglů, které jsem popsal výše. V Indonésii když bylo jasné, že byznys s nimi neudělám, dostal jsem i dobře míněnou radu. Té jsem se v Thajsku nedočkal nikdy.

Flower market- další z dnešních "trailerů"- barvy přírody budou také následovat příště. Kromě toho právě ze znalosti rostlinek a navrhování "zahrad" mě ještě čeká poslední zkouška.

Další zmínka musí být o thajské masáži. To je v Thajsku nejlepší zboží v poměru cena/kvalita. A to zejména kvůli ostré konkurenci. Masáž naleznete úplně na každém kroku a nutno uznat, že je to velmi příjemný relax. Obzvláště s ohledem na to, že jsem se snažil i na pláži držet svoji denní dávku uběhaných kilometrů.

Každá země v JV Asii má své vlastní osobité dopravní prostředky. Doprava v Bangkoku je "vražedná".

Let ze Singapuru na Krabi trval dvě hodiny, z Krabi do Bangkoku jednu a půl. Bangkok už z letadla působí jako nekonečná vesnice. A realita je docela podobná. Přítomnost výškovýcBah staveb narozdíl od jiných měst není zdaleka tak početná a rozhodně není tak výrazná. Výškovými dominantami jsou jednoznačně chrámy. Těch je však v Bangkoku skutečně hodně. Zbytek tvoří povětšinou až třípatrové ošlehané domky, mnohé z nich ve stavu nedlouho před zřícením. Rozloha města je obrovská. A počet obyvatel? Čtrnáct (14) milionů v širší metropolitní oblasti! :-)

Bangkok je populární destinace mezi cestovateli a duch se jí rozhodně upřít nedá. Zřejmě spolu s Jakartou skutečně typické jihovýchodě asijské velkoměsto. Značně odlišné třeba od Kuala Lumpuru, který přeci jen v některých čtvrtích působí výrazně civilizovanějším dojmem. Bangkok- to jsou hlavně dva pojmy: svatostánky náboženství- chrámy a svatostánky obchodu- tržnice.

V srdci města je asi největší klenot Thajska- královský palác- Grand Palace, tradiční sídlo thajského krále. To byla první zastávka na cestě z letiště. V bangkockém letišti Don Mueang jsem strávil noc, která byla velmi příjemná a pohodová. Lavičky v odletové hale jsou pohodlné a společnost mi dělalo mnoho dalších nocležníků.

Vstup do paláce byl však roven řekl bych tak týdenní mzdě místních dělníků. 500THB se mi zrovna po všech výdajích za pouhé dva dny u moře platit nechtělo. Jak jsem zjistil, zadní vrátka do památek se v Bangkoku moc nehlídají. A tak jsem si cestičku dovnitř nalezl jak do paláce, tak do některých chrámových komplexů. Thajská architektura je něco, pro co nemám srovnání a ani komentář. Estetika se vymyká jakékoli předešlé zkušenosti.

Hned vedle Grand Palace je další klenot- chrám Wat Pho. Jeho působnost mne uchvátila. Uvnitř je největší sochy ležícího Buddhy v Thajsku, ale hlavní krása je v celém rozlehlém komplexu plném menších chrámů, vrstvených střech i baňatých věží.

Thajsko je zřejmě první zemí, kde jsem nenavštívil národní galerii, její ekvivalent či alespoň nějakou kulturní záležitost. Nejspíš začínám být trochu unaven. Galerie moderního umění vystavují v podstatě podobné práce po celém světě a tradiční umění je zajímavé, ale ne vždy mám chuť v něm hledat inspiraci. Obzvláště jedná-li se o kultury natolik vzdálené o kterých jsou moje znalosti nulové. V Bangkoku to však bylo dáno zejména krátkou dobou, kterou jsem na celé město měl a ambicí, kterou jsem si určil jako hlavní- prostě si užít město a moc neřešit co všechno musím stihnout. V tom jsem se inspiroval opět u cestovatelů, které jsem v Singapuru hostil.

Zjistil jsem, pro mě do té doby nepochopitelně, že dokáží strávit v novém městě řadu dnů, nezavítat do žádné instituce v podobě muzea či galerie a přesto si město v poklidu užijí. Moje dosavadní zkušenost byla vždycky zpocená a uběhaná kvůli napnutému plánu, který jsem si vždycky vytyčil.

A tak jsem v Bangkoku chodil, kam mne nohy nesly: na květinový trh, na rozličné pouliční "vývařovny na kolečkách", do klidu buddhistických chrámů, podél kanálů, ostře kontrastujících se zážitkem z těch benátských, snažil jsem se nenechat se přejet ve vražedné místní dopravě a orientovat se v homogenní místní zástavbě.

Když se přiblížil večer, našel jsem nějaké místo na spaní v hostelu, ve kterém byl vrátným ladyboy. Dost nepříjemný zážitek, když vám mužským hlasem vypráví nějaká rádoby ženská, sice ztvárněná docela věrně, ale hezká tak, že bych si o ni kolo neopřel.

Bata v Asii frčí asi víc než ve své domovině. A každé setkání s ním mě naplňuje radostí.

Další den, to už byla sobota, jsem se vydal na strastiplnou cestu do některého ze slavných "floating market"- plovoucích marketů? Náhodou se ke mě přidali dvě pohledné Němky ze stejného ubytování. Doprava v Bangkoku, chcete-li se dostat z místa A do místa B, může být velmi rozmanitá a téměř jistě se nevyhnete výměně několika dopravních prostředků. Začali jsme lodí po kanále, poté jsme s pomocí nějakého nešikovného policajta čekali na taxi. Nešikovného proto, že jeho znalost angličtiny byla značně limitovaná- na nějaký námi položený dotaz odpověděl úplně jinou odpovědí. A nehcal nás čekat věčnost aniž bychom tušili, co se na nás šije. Pak ukázal na nějakou dodávku a řekl, že jede na naše místo. Byl to, nejlépe řečeno, sdílený taxík. Taková variace na autobus. Netušili jsme, kam jedeme ani kam máme jet. Na papírku jsme měli thajsky napsán název toho marketu, a tak jsme ho čas od času ukázali stále se měnící spolucestujícím. Po hodině a půl cesty jsme dorazili na místo. Lat Mayom. V okolí Bangkoku je plovoucích trhů celá řada, některé jsou turisticky slavné, jiné jsou tak malé, že se skoro ani za "trh na lidích" považovat nedají. Ten náš jsme na internetu neobjevili, ale dostali na něj doporučení z hostelu. A doporučení dobré. Byly jsme jedni z velmi mála turistů a lidé- prodavači- které jsme potkali zcela vyvraceli dojem získaný ať už v přímořském letovisku nebo v centru města. Plovoucí trhy jsou vždycky více či méně mimo Bangkok, proto i doba, kterou nám trvala cesta.

Usměvaví příjemní prodavači nám dávali vzorky místních specialit a tak jsme v podstatě celý trh nedělali nic jiného než si plnily břicha. Většina trhu byla na souši a v nabídce byly desítky druhů jídel, zákusků, ovoce i dalšího zboží. Právě ovoce se prodávalo většinou z lodí. Tradice plovoucích marketů vznikla v době, kdy se farmáři z okolí sjížděli na loďkách do okolí města a prodávali tam své plodiny.

Thajsko je země ovoce. A ovoce v celé jihovýchodní Asii je jedno z mých největších radostí. Mnohdy ani neznám názvy, ale svou chutí jim nemůže konkurovat téměř nic.

Tady jsem oblíbený nápoj z cukrové třtiny vyměnil za cukr palmový. A bambusová sklenička byl dárek k tomu :-)

Na trhu jsme v opojení strávili řadu hodin a na cestu zpět jsme zvolili regulérní taxi. Byli jsme tři a kromě toho, Thajsko je přeci jen v mnohém velmi levné. Za hodinovou cestu do centra jsme platili každý nějakých 60THB. Životní náklady místních budou, podobně jako tomu bylo v Indonésii, značně odlišné od nákladů, které je nucen platit turista. Jestli i tady mají "dvojí ceník" v restauracích jsem si nemohl ověřit, ale podezření jsem takové nabral.

Další příspěvek budu věnovat tematicky jídlu, barvám přírody a snad dojde i na Singapur. V posledních dnech doháním všechna významná místa, která mi ještě zbývají navštívit- a je jich hodně. Dalo by se říct, že co jsem nenavštívil hned za první týden mého pobytu jsem už poté nenavštívil. Tak nezbývá než tak učinit v týden prakticky poslední.