Video: DVtv 29.10.2014 Špaček-Rusnok-Bursik-Ivanovičová

Shlédněte, prosím, tuto debatu. Občas se tu českými zprávami pobavím, ale tohle je skutečně těžký kalibr. Zejména první dvě části, které pojí vlastně stejná zásada. Neúcta a bezbřehost vystupování. Hodně těžko trávím, že člověk s tak "pragmatickým a evropským" názorem, ale jakešovským vystupováním byl 7 měsíců v čele země. A jeho nepovedený brácha tam bude ještě 3,5 roku (když se 'ten nad nám' slituje tak ne déle:-).  Na druhou stranu potěší, že i druhý tábor má zastánce. Tentokrát Bursík ustál debatu s obdivuhodnou bravurou. Kromě toho není těžké si najít postoj "tradičních západních demokratických zemí" a usvědčit Rusnoka ze lží. Přikládám první odkazy, které mi google nabídl. Vím, že se dopouštím nepřesností, neboť tak hezké jako na obrázcích to v realitě není, ale většinou jsou západní politici natolik vzdělaní, že když nemusí, tak jsou alespoň zticha. Ani od Zemana, ani Zaorálka na jaře nikdo podobná slova nepožadoval a našemu byznysu ve skutečnosti nepomohou tak, jak se říká. Proč by si Čína měla dělat starosti s nicotným (a navíc zbabělým) středoevropským státečkem? Avšak lidé, kteří si nedokáží udržet charakter, si nikdy dlouhodobě nedokáží udržet úctu druhých. A podobné to je se státy. Zvláštní je, že i lidé i státy se poté cítí podvedeni a ukřivděni. Jsem moc rád, že jsem mohl být osobně na minulém Fóru 2000 ve společnosti, kde byl Dalajláma čestným a vítaným hostem. V péči o národní povahu bych si pomohl příměrem. Většinou stojí malíři podobné úsilí, namaluje-li obraz bílou, nebo černou barvou. Přinejmenším štětec tíhne pro množství barvy, ne barevnosti pigmentu. Ale bílá černá daleko snáze, neboť její pigment potřebuje údržbu a ochranu před světlem. A přetřít černý obraz na bílo je na náročný a dlouhodobý proces. Malířem je každý, jehož slovo má dopad na širší veřejnost, která je tím ubohým plátnem. I když se stydím za signály, které vysíláme za hranice, největší škodu páchá naše malý hradní kancelář na nás samotných, českých občanech. Pěstuje v nás podobnou nedůstojnost a aroganci, která je jí vlastní. Bohužel to může dospět k politické ignoraci i té hrstky populace, která se o ni ještě zajímá. Proto je připuštění nějakého burana v černé (ano, černé ^) flísce ve společnosti, která by měla stavět na lidském, ne ekonomickém faktoru, nepřípustné. Rusnok se v debatě mýlí. První není oděv a strava, ale slušná společnost. Jinak bychom žili v tlupě pralesních lidí. A pro ně je někdy, jak známo, potravou i lidské maso. A také v nás každodenní excesy námi volených reprezentantů vyvolávají naprosto neoprávněnou pesimistickou náladu, která zmítá společností jako chřipková epidemie. Važme si, proboha toho, co máme. Lepší to být sice o pár milimetrů může, ale horší o několik kilometrů také. Tak vzhlížejme na vrchol a nesjíždějme z něho na saních. Připomínám příspěvek z minulého týdne. Ačkoli se metodika hodnocení dá zpochybnit, stále více než jasně ilustruje rozdíly. Čína se ve svobodě tisku umístila 175., Rusko je 148. a Česko 13. A Finsko první. Jen hlupák se učí od posledního a ignoruje metodu vítěze.

Oslavy obou samostatných republik, české i československé by mohly být i připomínkou oslavy kolapsu vrchnosti, spíše než udatnosti národa. Chybí nám trocha z povahy států vzešlých z "francouzských revolucí 1789". Husitskou povahu našich předků jsme už dávno vytěsnili.

Británie, Německo, Česko:
zdroje obr: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/asia/tibet/10485238/David-Cameron-sidelines-Dalai-Lama-as-he-heads-to-China-on-major-trade-visit.html http://www.dalailama.com/news/post/150-the-dalai-lama-arrives-in-dharamsala-after-ground-breaking-european-tour http://blog.foreigners.cz/brno-has-a-narrow-street-of-vaclav-havel/dalajlama/ 


Zajímavým paradoxem tohoto příspěvku je, že bych prosinec rád strávil v Číně. Ale to jen proto, že Finsko už mám za sebou :-) Mějte se hezky. J.

3 měsíce za mnou

Týden intenzivních úvah a nejistoty ohledně budoucích měsíců. Dnes se odevzdával formulář s předměty na další semestr. Po intenzivním snažení se mi podařilo získat snad zajímavé předměty a to spolu s dalšími důvody, které posléze uvedu vedlo k rozhodnutí zůstat zde podle původního plánu celý rok. Takže se omlouvám zejména třem holkám, podle věku aby se nehádali: Natálce, Markétce a mamince. Vánoce budu přečkávat kdesi v Asii.

Včera jsem měl zajímavou a otevřenou diskusi mezi čtyřma očima s vedoucím ateliéru o volbě předmětů a ateliéru. Můj vedoucí odjíždí na výzkum do Austrálie a v Singapuru končí. Ale vím, ze kterých kterých kvalitních ateliérů si vybírat začátkem dalšího semestru. Kromě toho jsem si domlouval studium předmětů krajinářské architektury s jejich garantem. Zaujal mne Detail design, takový náhradní ateliér zaměřený na návrh malých krajinných prvků, voda, mobiliář apod. Předmět asi bude náročný, tak musím počkat na první hodinu a rozhodnout se, mám-li na něj. Je pro magistry v krajinářské architektuře a moje znalosti v tomto oboru jsou zatím omezené:-). Ale další předmět, také magisterský, mám schválený: Planting design. Princip návrhu rostlin. Když jsem jim řekl, že vybírám mezi pěti předměty a když 3 z nich nedostanu, pojedu domů, milá paní na studijním se stala ještě milejší a po pár minutách mi telefonovala, že mi to tedy zapíše. Takže další předmět mám Strategies for sustainable architecture, zdá se klíčový předmět pro místní studenty, samozřejmě zavřený pro normální exchange. Takže přibližně čtyři kvalitní předměty z architektury mám a k tomu se pochlapím a přihodím si čínštinu. Pravděpodobně jeden z nejhorších předmětů na NUS za který mi ČVUT navíc neuzná kredity.

Vedle předmětů si musím do dalšího semestru přepsat cíle a přehodnotit způsob života. Zejména osobní disciplína je něco, na čem musím zapracovat:-) Mohu jen doufat, že konečně dostanu kolej a tím se mi některé věci usnadní. Dnes jsem opět asertivně apeloval, tak snad se věci posunou.

Teď mám před sebou cíl: odevzdat a obhájit ateliér v pátek 7.11. Další příspěvky tak přidám nejspíše zase za týden. Těším se na vás všechny a budu nadšen když někoho uvidím i dříve, než se vrátím. Takže, Maku, konečně se můžeš podívat na letenku:-). Omlouvám se za mé váhání.

WTA Finals

Poté co jsem dopoledne odevzdal studii porovnávající rozdílné pojetí lidské postavy v renesance a baroku (pokud máte chuť nahlédnout, sdílím). Poté ještě jedna blesková konzultace, oběd a dlouhá cesta na stadion.

První zápas hrála Šarapová s Radwanskou od půl druhé místního času. Zápas byl od začátku vyrovnaný, ale Ruska získávala navrch. V druhém setu za stavu 4-0 a 5-1 jsem byl naprosto přesvědčen, že Kvitová uhraje v dalším zápase alespoň set a tak postoupí do semifinále. Nicméně moji polští sousedé fandili tak urputně, až Polka zápas s Ruskou srovnala a dokázala vyhrát druhý set v tie-breaku. Předváděný tenis byl skutečně extraliga. Dlouhé výměny, agresivní hra na obou stranách. Ruska, jak je jejím zvykem, byla na kurtu svým vzdycháním snad i hlučnější než diváci o pauzách. Po chvíli se Polka přidala, a tak děvčata předváděla krásný, téměř pěvecký duet. Zápas zápas přesáhl tři hodiny hrací doby, už jsem byl v netrpělivém očekávání konce. Třetí sadu Šarapová opanovala a vyhrála zápas 7-5,6-7,6-2. Diváci podporovali vyrovnaně obě soupeřky a byly hluční a vytrvalí. Když se poté hrál druhý zápas, polovina odešla a bylo slyšet jen osamocené výkřiky a slabý potlesk. Jsem si jistý, že pokud jste se na zápas Kvitové dívali, určitě jste mě slyšeli.

Druhý zápas Kvitové s Wozniackou začal až po páté hodině a jak byl ten první krásný, tak na ten druhý se dívalo špatně. Ačkoli Kvitová začala slibně, pouze každý druhý míček skončil v kurtu. Hned ze začátku vzala Dánce podání, ale nedokázala náskok udržet. Dánka Wozniacká "pouze", ale zato stoprocentně, vracela míče. Byla vidět úmorná snaha a síla, jakou Kvitová do každého úderu dávala, ale celkový dojem ze hry byl jako druholigový zápas. Kvitová udělala takovou spoustu nevynucených chyb, až to začala být nuda. Wozniacká hrála na pohodu, protože postup do semifinále měla jistý. Při pohledu na snažení české tenistky jsem si vzpomněl na své zápasy ve stolním tenise, abych mohl dát Kvitové za pravdu, že typ hráčky jako je Caroline Wozniacká je asi nejhorší možný. Nějak to pasivně pinká, až to soupeřka pošle mimo. Přitom jí to do padá přesně do kurtu. Trochu tím trpí nejen ten aktivnější ze dvojice, ale i diváci. Zápas byl hotov po 69ti minutách. 2-6,3-6 Koukám na české zprávy a komentátor to shrnul hezky. Česká tenistka bohužel měla jeden ze svých dnů, kdy si je největší soupeřkou ona sama.

Být na Turnaji mistryň, vrcholu sezony ženského tenisu, a na vlastní oči vidět nejlepší tenisové krásky hrát nejlepší tenis (v prvním zápase jsem to štěstí měl, ve druhém už bohužel ne) je ohromný zážitek. Pohled na krásná evropská děvčata v šikmookém kontinentu je příjemný bonus. Singapur bude toto klání hostit až do roku 2018. Snad tu během té doby nevzbudí v místních vášeň k tenisu,který tu nijak populární není, neboť bychom se za pár let mohli dívat místo na Evropanky na Singapurky. A to by tak hezká podívaná nebyla. :-)

Ruská Maria

Polská Agnieszka

Česká Petra...

Dánská přemožitelka...

Předprostor stadionu,

...ten je chytře zapuštěný do země a terén je řešen v mnoha úrovních. Efektivní, rychlý přístup do hlediště.

Tak dneska dám rekord v počtu příspěvků, ale nejde se nepochlubit!!!

Zítra jdu na Šarapovovou s Radwanskou od půl druhý místního a poté Kvitovou s Wozniacki!

Nejdůležitější zápasy skupiny, teoreticky do semifinále může postoupit kterákoli z nich!

(teď už jen dopsat to zatracený baroko ať mám klid, nejradši bych si sehnal národní barvy na obličej, nevíte, kde se normálně prodávají? nebo kde bych v Singapuru sehnal českou vlajku? :-) )

Co dál?

Předešlé úvahy spolu mě spolu se skutečností, že mě čeká ještě nějakých padesát let produktivního života dovedly k zamyšlení, jak si vytvořit dobrou startovní čáru. Vezmeme-li v potaz množství stavební produkce v Evropě děleno počet architektů, vypadá to jako pekelný souboj o práci. V budoucnu bude navíc stavební produkce v Evropě klesat a většina práce tak bude na poli rekonstrukcí, památkové péče, možná se zvýší zájem o krajinářskou architekturu, jako je tomu v jiných vyspělých státech. Jak to ale asi vypadá v místech, kam se stěhuje (v předchozím článku zmiňovaných) 180 tisíc lidí denně? Kromě toho, v globalizovaném světě nelze žít tak dlouhou dobu s klapkami na očích a vnímáním okolního světa skrze ústa médií. Takže co dál? Možností mám tolik, až se mi točí hlava.

Poslední dobou uvažuji o tom, zda jsem cíl své mise v Singapuru už splnil a co mi případný další semestr může přinést. Když jsem byl v diskusi se spolužákem optán, proč jsem si vybral Singapur, zjistil jsem, že všechny důvody jsem si buď splnil, nebo splnit nemohu. Budu konkrétnější.

Poznat asijskou kulturu  mentalitu v neasijském Singapuru je téměř nemožné. Jediný způsob, jak toho dosáhnout je cestovat po okolí. V tom bych se měl v dalším semestru polepšit.
Učit se čínsky je náročné a kromě školního předmětu, na který si netroufám, jsem nenalezl jiný způsob.
Angličtina v Singapuru je natolik podivná a zjednodušená, že se tu do úrovně, jakou jsem si předsevzal, nezlepším. To lze jedině v USA nebo Anglii.
Kvalitní výuka je tu prostřednictvím evropských a amerických učitelů. Na druhou stranu, experimentálnějším pojetím jsou místní předměty daleko zajímavější, než jak se vyučují u nás.
Další semestr, kdy se budu věnovat urbanismu, bych nejspíše opět strávil v kvalitním ateliéru.
Také je o trochu větší šance dostat se na ubytování v kampusu.

Pokud zůstanu celý rok, bude mi zbývat odsedět přibližně 3 semestry v Praze. Povinné předměty máme jen v "prvním roce", druhý jsou jen volitelné, diplomka a tři ateliéry, diplomní seminář by byl další. (Promiňte mi to- naprostá debilita magisterského studia na FA ČVUT. Např. při studiu se zaměřením na krajinářskou architekturu to znamená absolvoval ve dvou letech řádného studia 6-7 ateliérů vč. diplomky a množství povinně volitelných předmětů.) Za volitelné předměty si přivezu kredity odsud, ateliéry mi uznají. Další semestr tady bych využil k daleko preciznější přípravě na přímačky do Edinburghu a Kodaně. Ale od září bych s největší pravděpodobností nastoupil v Praze a těžko bych se poté dostával opět ven, nebo bych si musel sám zařídit pracovní stáž na semestr od září. Respektive po roce studia v Praze bych vyrazil na semestr na pracovní stáž a poté si udělal diplom.

K návratu uvažuji z následujících propočtů: Ušetřený semestr mi umožní další účast ve výběrovém kole na Erasmus opět od září, kde bych rád studoval na UCL v Londýně (územní plánování), Strathclyde v Glasgow, nebo v Delftu. Ale výběr je značně nejistý. Po semestru na škole bych rád na pracovní stáž v létě příštího roku. (Pracovní zkušenosti mi zatraceně chybí.) Poté by mi zbývaly přibližně jen 2 semestry studia na ČVUT. A protože za nejdůležitější výhodu na startovní čáře považuji znalost cizích poměrů, po studiu bych mohl získávat pracovní a kulturní zkušenosti pobytem v zahraničí, protože, jak jsem uvedl, časové možnosti mi cestování ze Singapuru značně ztěžují. Samozřejmě v úvaze figuruje i rozdělení doby v cizině na kratší úseky a tak vás vidět dříve :-)

Nicméně stále více uvažuji o absolvování modulu krajinářské a a zahradní architektury, spolu s klasickým vzděláním v architektuře (1 titul, možnost dvou profesních akreditací). To by však znamenalo asi další dohady s ČVUT, protože se to mělo nahlásit před začátkem magistra a kdybych se vrátil a chtěl do toho nastoupit v půlce roku, mohl by to být problém. Také množství povinných předmětů v tomto modulu je vyšší, takže bych to za 3 semestry asi nestihl.

Rozhodnutí musím udělat poměrně rychle. Do konce října se zapisuji na předměty v dalším semestru. Pokud bych se vrátil, měl bych v listopadu a prosinci ještě minimálně 4 týdny na cestování po Asii, pokud ne, byly by to téměř 2 měsíce, po kterých bych se vrátil na NUS a přijel bych v květnu. O víkendu se podívám na vedoucí ateliérů, u kterých bych tu studoval urbanismus a nějak se rozhodnu.

Včera jsem byl na klavírním koncertu v koncertním sále přímo v kampusu. Průřez španělskou klasickou hudbou jsem si užil. Do zítra musím vypotit esej o zobrazování lidského těla v renesanci a baroku.
Zítra vyrážím na finále WTA. Zatím jsem nenalezl program, ale je vysoká šance vidět jak Kvitovou, tak Šarapovovou. Budu na, v Singapuru odpoledních, dvou zápasech dvouher přímo uprostřed hlediště. Tak se dívejte a fanděte Kvitové se mnou (doufám :-)).

Úvahy

Delší dobu jsem se neozval, tak se to pokusím napravit. Nevím, zda vás více zajímají zážitky a informace o životě v Singapuru, nebo mé úvahy o všem možném. Pokusím se kombinovat obojí. Blíží se konec třetího měsíce mého pobytu a musím říct, že jsem se docela zabydlel. Spíše v negativním slova smyslu jsem zapadl do pracovního koloběhu, který by mi naštěstí neměl trvat už příliš dlouho, protože zatímco v Čechách je semestr v první polovině, tady se pomalu chýlí ke konci. A tak jsem měl od 11 hodin poslední přednášku z obnovitelných zdrojů, kterou jsem zaspal i poslední tutoriál z dějin umění. Poslední týdny jsem plně zabaven ateliérem. Školní povinnosti a špatná životospráva dospěly k tomu, že si nacházím málo času ke kulturnímu životu. Ale občas to napravím. Tak jako v pátek 17. Své dojmy jsem si zapsal toho dne a tak je budu citovat:

Těžko lze nenapsat dojmy z dnešního pátečního dne. Po konzultačním dopoledni jsem po velmi dlouhé době vyrazil do města a do galerií. Cestou jsem konečně shlédl nejhustěji obydlenou budovu určitě alespoň v regionu. Padesátipatrový bytový komplex Pinnacles@Duxton. I přes svou výšku a měřítko je to dobrý městský experiment, ve kterém je 1 848 bytů. Nedaleko sídlí Urban Redevelopment Authority, úřad, který má takřka absolutní moc nad podobou města i každého domu. Výhodou autoritativních režimů, narozdíl od současné Evropy, je skutečnost, že existuje budoucí vize, která určuje koncepci městské politiky. Na druhou stranu je vtipné sledovat hru s fakty v rukou těchto společností. Singapur je tak například stát s největším podílem osobního vlastnictví nemovitostí na světě. Tak psáno v budově zmíněného úřadu. Ale jestli "koupě" na dobu určitou- obvykle 99 let- je jejím skutečným vlastnictvím, o tom bych polemizoval. Singapurskému realitnímu trhu věnuji další příspěvek. Výstava v budově URA představila koncepci městského plánování, jakési pětiletky. I přes to, že s daty o Singapuru pracuji už řadu měsíců, teprve dnes mi došlo, že rozloha Singapuru je přibližně rovna New Yorku a 11 krát menší než metropolitní oblast Londýna a 17 krát menší než metropolitní Paříž. Dále, obzvláště pro Evropana, je dobré si názorně ukázat tempo urbanizace a fakt, že dnes žije ve městech polovina světové populace a v roce 2050 se předpokládá 70%. Každý den se 180 000 lidí na celém světě přestěhuje do měst !!! Vezmeme-li údaj, že v ČR žije ve městech 75% obyvatel, k úplné urbanizaci ČR, tj. přesunu zbylých 2,6 milionu obyvatel tímto tempem by stačily pouhé dva týdny! Jak vypadají ta největší světové megapolis? Nedávno jsem si uložil obrázek 21ti milionového Lagosu v Nigérii. Že jste o tomto městě neslyšeli? Do roku 2015 by se mělo stát třetím nejlidnatějším městem na světě. Hustota zalidnění je 20 000 obyvatel na km2, pro srovnání Singapur má "jen" 7600 obyv/km2. Dvě třetiny obyvatel Lagosu žijí ve slumech. V roce 1970 byl počet obyvatel shodný s dnešní Prahou. Doporučuji shlédnout zajímavou mapu ukazující růst velkoměst. http://storymaps.esri.com/stories/2014/growth-of-cities/

Infrastruktura? Voda? Odpad? Elektřina? Obyvatelé? 20 000/km2

Omlouvám se za odbočení, teď konečně ke zrůdnému architektonickému zážitku v podobě galerií Singapore Art Gallery. Jsou dvě a z hlediska prostorového konceptu i mnoha architektonických faulů obě jsou nejhorší galerie, které jsem měl tu čest navštívit. Vystavené práce mi vrací otázku o potřebnosti umění v dnešní společnosti, respektive nazvěme to v mnoha případech chorobou povrchní umělcovy imaginace. Věřím, že jakékoli dílo ze škatulky umělecké musí mít smysl i myšlenku, kterou umělec sděluje a je otázkou jeho dovedností publiku myšlenku předat, nebo v něm vyvolat otázky. Samozřejmě mnohdy záleží na intelektu publika, zda dílo pochopí, takže některé práce zcela určitě odsuzuji neprávem, na druhou stranu, neschopnost podat myšlenku srozumitelně širšímu publiku je důvodem nezájmu většiny společnosti o současné umění. Výstava tázala užití smyslů při prožívání výtvarného umění. Dnes časté téma a nutno říct, že některé práce byly zajímavé, například vůně, které podle své intenzity tvořily "hudební stupnici". Stačilo komponovat skladbu nanášením parfémů na papír a čichat hudbu. Nicméně fauly v koncepci galerie a chaotičnosti prostor nemůžu prominout. Zjišťuji, že některé  banální prvky jsou pro místní architekty docela vážný problém. Záchodová kabinka veliká podobně jako u Nevlídových v paneláku, ale pozor- s dveřmi otvíravými dovnitř je častý prohřešek. Vstup do reprezentativních prostor galerie přes technické schodiště i nepochopitelné zasklení a oblepení reklamou krásného otevřeného vnitřního ochozu jsou další příklady. Nejlepším kouskem výstavy byly dveře z několika stovek spuštěných provazů. Dokonale elegantní oddělení prostor. (vážně) Zážitkem, na který z výstavy nezapomenu, je projekt, který návštěvníkovi nasadil brýle a systém kamer mu promítal obraz na jeho osobu, avšak viděnou z několika možných úhlů. Cílem bylo projít bludištěm, nakresleným na zemi. Pocit, který v člověku vyvolal pohyb vlastního těla avšak viděný očima někoho jiného je nepopsatelný. Kdybych se takto pohyboval několik minut denně, asi bych se psychicky složil. Mohl za to zvláštní dojem (ne)ovládání svého těla. Připadal jsem si jako v raných PC hrách, kdy jsem mačkal šipky na klávesnici a nějaký panáček z nadhledu se podle toho pohyboval...

Víkend jsem strávil ve škole, stejně jako začátek týdne, který přinesl další obohacující, byť sedmi hodinovou diskusi v ateliéru. Jako útěchu pro sebe i jako důkaz toho, že ČR je součást Střední, nikoli Východní Evropy, jak se mě můj německý vedoucí ateliéru občas snaží přesvědčit, odkazuji na data o nezávislosti médií, kde v celosvětovém srovnání je ČR na 13. místě, o jedno před Německem. Singapur je ze 180 srovnávaných zemí 150. Čína 175. (Nejspíš v metodice hodnocení nebyl bodován vztah mezi politikou a vlastnictvím médií, asi bychom se trochu propadli :-) ) 

http://rsf.org/index2014/en-eu.php

Nicméně takovéto povzbudivé údaje mě vždy přesvědčí o naprosto neoprávněném českém pesimismu. Známý problém současných českých politických stran je vytvořit alespoň nějaký program. Myslím, že důvod je snadný, skutečně velkých témat a problémů je v naší zemi MÁLO. Nemusíme řešit žádné otázky týkající se našeho přežití, nedostatku životu důležitých služeb i surovin. Měnit některé zaběhnuté pořádky a přijímat zákony Rekonstrukce státu je pomalé a většině veřejnosti, zdá se mi, je to vlastně jedno. Jsem však přesvědčen, že úspěšný a ideově silný program, by mohl stát na zaměření se na v současnosti přehlížené oblasti, které obyvatele obohacují "zevnitř". Je snadné naplánovat kilometry nových dálnic a z každého kilometru si dát něco do kapsy, ale to naši společnost nikam neposune. Index spokojenosti obyvatel se díky předraženým kauzám a lamentování na politiky posune spíše do záporných hodnot. Kam musíme upřít svoji pozornost je věda, umění, školství a sport. Poslední jmenovaný, jak postupně zjišťuji, má svoji významnou roli i při pasivním, diváckém příjmu, neboť zvedá vlastenecká hrdost, což je jedna z věcí, která nám velmi schází. Který podobný malý stát má tolik úspěšných sportovců? Tyto úvahy mám v souvislosti se současnou přítomností Kvitové na turnaji mistryň v Singapuru. Měli bychom každý úspěch slavit skandováním na ulici. Pokud budeme hodnotit počet medailí z OH na počet obyvatel, v roce 2014 jsme byly 9. stát, v roce 2012 pětadvacátí. Udělal jsem si součet zimních i letních her a skončili jsme také na 9. místě. To není špatný výsledek ne? 

Doufám, že si některá strana brzy uvědomí potenciál relativně malých investic a obrovské rentability v těchto odvětvích. Kdyby bylo naší prioritou mít universitu mezi nejlepšími na světě, jako je tomu v Singapuru, věřím, že není potřeba mnoho a naše předpoklady jsou, řekl bych, dokonce lepší, než jaké mají tady. Ale u nás ta vůle nějak schází. A když se něco podaří prosadit a ukáže se to jako dobrý a fungující nápad, tak to při nejbližší příležitosti zrušíme, podobně jako třiceti korunu u lékaře. Je zvláštní být na druhé straně světa a pozorovat, jak Asie stále vzhlíží k Evropě jako ke svému vzoru. Zároveň není těžké dojít k přesvědčení, že při omezené velikosti naší planety, Evropu v dlouhodobém horizontu nečeká růst, ani trvale udržitelný rozvoj, nýbrž boj o trvalé udržení. Nicméně oproti jiným systémům ve světě, více či méně fungujícím, máme několik v konečném důsledku velikých výhod. Výborné zdravotnictví a bezplatné školství, silně zakotvenou kulturu. V Singapuru jsou daleko menší daně pro fyzické osoby a životní náklady nenáročného člověka mohou být docela nízké, ale pouze do té doby, než bude chtít studovat (školné je hodně drahé), než se mu udělá nevolno (náklady na zdravotnickou péči jsou obrovské) nebo než si bude chtít "koupit" bydlení (záměrně předražené, neboť jakmile si jednou lidé pořídí byt, musí do konce života tvrdě pracovat na jeho splácení. Nezaměstnanost tu přitom, asi jako u nás před 89', neexistuje). Singapur je stát postrádající vlastní kulturu. Doba před koloniální je zapomenuta, z kolonializace zbyl jazyk a pár nevýrazných staveb. Moderní stát je starý 50 let a svoji identitu uměle vytváří prostřednictvím tak neuvěřitelných věcí, jako je "veřejná soutěž" na státní symbol, Merlion. Proto také na prvních místech, které si cizinci vybaví se slovem Singapur je- zákaz žvýkaček, trest smrti, pokuta za cokoli. Nikde nefiguruje "symbol", stavba, se kterou si běžně vybavíme většinu metropolí. Marina Bay Sands, která by tuto roli plnit měla, je ukázkou prázdné stavby s prvoplánovou ideou, která se může stát symbolem je těžko. Ale samozřejmě není problém vydat zákon, aby na všech pohlednicích mohla být pouze tato stavba a poté tu určitá šance je :-)

Ateliér

Práce na modelu urbanismu 1x1 km města založeného na poznatcích o hustotě a typologii bydlení v Paříži a Singapuru. Odevzdávka návrhu za 4 týdny, 10.10. Rozpracované soubory k nahlédnutí zde

Čtvrteční prezentace mě dala pořádnou lekci, snad už se konečně naučím dělat věci včas. A někdy si nekomplikovat život snahou mít všechno perfektní. Sedláček k tomu tento týden přidal docela hezký komentář:
"Dvě cesty vedly do lesa a já jsem se vydal tou méně prošlapanou - a v tom vše tkvělo."

Mrzí mě, že poprvé nepůjdu k volbám. Tak alespoň do české volební nálady doporučuji pozornosti další zamyšlení. Komentáře asi není třeba. Proč zrovna z politiky má přijít spása?

Fotografie ze Sabahu, zejména okolí řeky Kinabatangan, kde jsem pár dní dobrovolničil v místní vesnici.