Blíží se dvě velké sportovní události v Singapuru, Velká cena Formule 1 19.-21.září a finále WTA 20.-26. října. Proto zde dávám pár odkazů pro sportovní fandy a hlavně pro sebe, pro pozdější využití:-)

The best non-track spots to catch the Singapore F1

Where to watch F1 for free in Singapore?

Best spots to watch F1 for free

http://singaporegp.sg

A tenisové finále

Schedule&tickets

Aktualizace 2.9.!!! lístek koupen
dvě utkání dvojhry, předposlední zápasy skupiny, čtvrtek, 24. října, sektor 212, řada 26, sedadlo 9

Fauna v přírodní rezervaci McRitchie

Makak dlouhoocasý...

Ještěrka ?

z blízka:-)

Návrat do starých zvyklostí

V úterý jsem navázal na ateliérové pondělí ve znamení asijského umění a studia soch Budhy a Siva Nataraji v předmětu Porozumění vizuálních obrazů (Reading visual images). Toto téma je mi hodně vzdálené zejména kvůli slabé znalosti místních náboženství. Nicméně je zajímavé, že počátky budhismu jsou v mnohém podobné počátkům židovství. Budha zemřel asi roku 486 př. Kr. a již z té doby máme důkazy budhistického umění. Tehdy však Budha nebyl zobrazován přímo, ale byl přítomen v architektonických objektech "stupách", případně jej symbolizoval strom. Samotné jeho sochy se začaly objevovat až počátkem letopočtu. Věřící hnala tatáž touha zhmotnění svého guru, (kult obrazu), jaká se projevila i v křesťanství, které také začalo používat vizuálních obrazů k přiblížení svého učení, ačkoli v raném židovství to bylo nepřípustné. Důvody toho, proč se první přímé zpodobnění Budhy objevuje až takřka 500 let po jeho smrti, nejsou zcela doložené. Mohla to být představa nemožnosti zobrazit stav nirvany stejně jako hlubší kulturně zakotvená absence ikonických obrazů ve staré Indii. Nicméně právě s počátkem přímého zobrazování Budhy se začala formovat církev jako instituce a obraz Budhy se stal její nejvýraznější formou. Většina soch zobrazujících Budhu si je podobna v několika základních rysech, těch by tradičně mělo být 33 různě po jeho těle. Budha bývá zobrazován, kromě nejznámější sedící pozice, též kráčející i ležící. Zatímco Budha je zachycován jako kontemplativní, sochy Siva Nataraji jsou vždy akční a bude o nich řeč další úterý.

Tento den mě také čekalo překvapení v podobě povinného workshopu na předmět urbanismu. V týmu máme zpracovat a předložit soutěžní návrh na řešení námi nalezeného problémového místa kampusu. Do týdne. Informace mě minula a tak jsem se přidal k poslední skupince místních děvčat. Překvapilo mě, s jakou samozřejmostí vymýšlejí absurdní a nereálné projekty i v situaci, která se dá řešit snadno a levně. Ano, když je politická vůle, je této části světa možné postavit ledasco, ale výsledky tomu mnohdy odpovídají a co do kvality se rozhodně nedá říct, že většina nových staveb tu má nějakou valnou kvalitu. S radostí nechávám své evropské nohy na zemi a projekt stavíme na jednoduchém konceptu polidštění kampusu pro chodce a cyklisty na úkor naprosto zbytečných aut. Bohužel Singapur, stejně jako všechna další města od pol. 20. století, silným vlivem modernistického urbanistického přístupu.

V podobném duchu zkoumání Singapurských tajů jsme pokračovali na čtvrtečním ateliéru, bohužel si nevedeme zrovna úspěšně. Vzhledem k množství dat, které musíme o třech porovnávaných městech vstřebat mám pocit, že nám uniká základní přehled. A vedoucí nám to také dávají najevo. Navečer následuje přednáška singapurské "legendy", jak mi řekl místní kamarád, Dr Liu Thai Ker. Tento člověk je zodpovědný za podobu města v posledních 50ti letech, tedy za celý jeho vývoj do dnešní podoby. Bohužel to byla velmi špatná přednáška v duchu velké chvály sebe a režimu. To druhé ostatně tak, jak je u Singapurců zvykem. A těžko si představit takto vlivného člověka bez politické návaznosti. Jako před pár lety u nás. Jeho teorie městského plánování na mě působila velmi plochým a jednoduchým dojmem a slovy nedoloženými fakty nebo neodpovídajícími výsledku. A tento jediný člověk postavil v Asii ještě dalších asi 20(!) měst. Který architekt v Evropě navrhl byť dvě? Asi nejvíce města z pera tohoto člověka trpí absencí lidského měřítka. A že toto slovo z jeho úst zaznělo během večera tolikrát! Ale procházel se někdy Singapurem opravdu pěšky? To, že místní neradi chodí není zdaleka jenom záležitost klimatu. Více než dobře o tom vypovídá jeho motto, že město je "machine for living" - stroj na bydlení. Několikrát mi vytanula na mysli paralela s naší socialistickou výstavbou, zejména proto, že více než 80% Singapurců bydlí v tzv. HDB flat, neboli condominiu, neboli králíkárně, ve které naše paneláky kvalitou vysoce přečnívají. Na druhou stranu, v jakém stavu byl Singapur před 50ti lety? Zaostalá země třetího světa plná sqatů a ghet? Právě posun z třetího do prvního světa za necelé čtvrt století je něco, co stojí za výzkum, a je samo o sobě fascinujícím počinem, který by bez režimu pevné ruky nebyl možný. Zkrátka když má monarchie dobrého monarchu, zemi se daří. Ale tato výhoda sebou nese mnoho nášlapných min, kolem kterých Singapur dnes a denně chodí. Příkladem budiž absurdní bytová politika a účelově vymyšlené problémy, o kterých jsem psal v pondělí. Na druhé straně stojí rychlost reakce na jakoukoli situaci, kterou může evropská demokracie jen závidět. Ať už je to přizpůsobivost se světovým trhům, nebo třeba výstavba nové čtvrti. Kaplického knihovna by tu zřejmě stála do roku od vyhlášení výsledků soutěže.

Tak jsem zase zabrousil do politických vod, ale důležitá byla i přednáška v předmětu Seminars in Sustainable Cities, návrh trvale udržitelných měst. Byla mimo očekávání taktéž marná. Předmět je veden Singapurskou lektorkou z Department of Buildings. Povídání o městském managementu z úst této paní bych celý semestr nevydržel a tak jsem se vydal na průzkum do vedlejších přednáškových sálů. A opět se mi potvrdilo, že nejlepší místní profesoři jsou buď z Evropy, nebo USA. Zapsal jsem si předmět Renewable Resources in Architecture, vedený sympatickým Dánem. V čem je zdejší výuka o mnoho napřed před ČVUT je praktický výzkum a ověření jeho výstupů ve skutečném prostředí. Mimo velmi zajímavých přednášek o obnovitelných zdrojích v architektuře budeme během cvičení zkoumat a navrhovat některý ze zdrojů uplatnitelných na skutečném domě, který následně budeme ve spolupráci s jiným ateliérem realizovat v praxi na zkušebním domě přímo v kampusu. Tohle je důvod, proč je NUS tak kvalitní škola, která přitahuje evropské vyučující.
Navečer byl opět sraz v ateliéru, na kterém jsme museli změnit systém práce, aby vedl k lepším výsledkům než doposud. Bohužel jsem se opět dostal do spirály architektonické školy, krátkého spánku a stresu. Právě od toho jsem si chtěl alespoň na chvíli po odevzdání bakalářky odpočinout. Takže asi i já budu muset přehodnotit svůj režim a priority.

Následovala přednáška legendárního Rema Koolhase. Tentokrát legendárního právem! Tohle bylo velmi milé zjištění předešlého dne. Ačkoli jsem na přednášku nebyl registrovaný, byl bych se dovnitř dostal i oknem. Nakonec nebylo třeba, jen jsem se šikovně schoval v davu a sehnal si plakát, který se dával ke vstupence. Jde o člověka, který se po vystudování žurnalistiky dal na dráhu architekta a jako spoluzakladatel studia OMA realizoval skvělé projekty po celém světě. Jediný jeho dům v Singapuru je the Interlace. Právě ten bytový komplex, který mám přímo před svým ubytováním a který jsem ukazoval na jedné z prvních fotografií ze Singapuru na tomto blogu. ("Naskládané kontejnery") Na prácích Koolhaase je zajímavé, že se v posledních letech zaměřují často na Asii a na totalitní země a proto se nevyhnou střetu s politicku reprezentací oněch států. Vyjadřují jakýsi ostrov svobody v nesvobodném světě, jako je budova China Central Television. Zároveň tento člověk skrze své známé knihy ovlivnil práce mnoha architektů po celém světě. Hostit takovouto osobnost se ani v Singapuru, slovy místních studentů architektury, nestává často. :-)
A aby toho nebylo málo, po přednášce jsem vyrazil na College of Arts and Science, která pořádala umělecký festival, na kterém vystupovaly skvělé místní kapely a konečně jsem také navštívil univerzitní umělecká muzea. Uvědomil jsem si, jak omezená je naše výuka dějin umění, zaměřená na Západní svět. Přicházíme tím o hodně zajímavých souvislostí, které si člověk uvědomí, když srovná umění stejné časové periody v odlišných kulturách.

A naplněný týden završila sobota, kterou jsem začal nemile brzkým vstáváním kolem osmé hodiny a přesunem k McRitchie Reservoir, kde probíhal zkušební trénink závodního kajakového týmu NUS. Zapojil jsem se, a užíval si pádlování po jezeře v debl-kanoi. Poté jsem vyrazil na obchůzku tamní přírodní rezervace. Velkého kusu zeleně a vodní plochy uprostřed ostrova. Začal jsem zostra během, ale na tropické klima si musím stále zvykat. Rezervace se hemží drzými mrštnými opicemi, ale i další menší faunou, kterou jsem pozoroval objektivem fotoaparátu. Bohužel se nikde poblíž nenachází "lesní bar" a tak když jsem ve čtyři odpoledne dorazil do obchodního centra v Harbourfront, byl jsem naprosto vyhládlý. Následoval nákup osobní váhy, abych mohl hodnotit úspěšnost své asijské mise s cílem přibrat:-). Kromě toho jsem si začal vést orientační kalorický deník, kolik sním a vypiji za den. Tak už mi nezbývá než jíst, sportovat a kontrolovat, jak mi přibývají kilogramy:-). Před dalšími zahraničními misemi je potřeba, dát se do formy. Proto jsem tento se tento týden zapojil i do školního horolezeckého klubu (Mountaineering) a také lezeckého (Climbing). A také jsem konečně ustálil své studované předměty na čísle 5: Design 7 (Atelier), Reading Visual Images (Dějiny umění), Renewable Resources and Architecture (Obnovitelné zdroje v arch.), History and Theory of Landscape Architecture (Krajinářská architektura), Theory and Elements of Urban Design (Městské plánování). Takže škola Po-Čt, počet kreditů 24.

Atelier, panel uprostřed s výstupy z mojí skupiny.

Přednáška Rema Koolhaase, bohužel mi záhy došly baterky a tak žádná "selfie" s Remem v pozadí nebyla:-)

Ateliérové pondělí a trocha politiky.

Protože jsem se zatím moc nepoučil a pracuji spíše na poslední chvíli, celé dopoledne vytvářím diagramy a analyzuji poměr mezi Singapurskými pohřby do rakví a uren, množství produkovaného odpadu přepočítávám na 3 fotbalová hřiště za den na jednoho obyvatele města atd. A odpoledne prezentujeme a diskutujeme. A během toho si uvědomuji mnoho zajímavých věcí o Singapuru. Povídání, které se choulostivě točí okolo politiky, by v ateliéru vedeném asiaty bylo jen těžko možné. Debaty vedené v tomto ateliéru musí být pro Singapurce docela zjevení, často snad i oči otevírající. Vlastně jsem do dneška nevěděl, že tento stát má s demokracií společného docela málo. O to víc by mě zajímalo, jak to vypadá v jiných asijských zemích, třeba Japonsku. Ale nepřestává mě překvapovat, že systémy založené na určité nesvobodě i cenzuře jsou v Asii obecně přijímány a přijde mi, že se o politiku nikdo skutečně nezajímá. Což je překvapivé i pro to, jak silně regulovaný Singapur je. Například ceny nemovitostí jsou tu státem řízené a neskutečně nafouknuté. Za byt v paneláku kdesi v singapurském sídlišti byste si pořídili velký byt v centru Paříže. A podobně vypadá situace i v dalších odvětvích. Ale zatím systém funguje, peníze do státní kasy tečou a potažmo i lidem na výplatách a tak, zdá se, si nikdo z místních nestěžuje. Výuka v ateliéru je tím zajímavá, že se snažíme pokud možno hodně objektivně nahlížet do různých koutů světa a řešit následky určitých opatření na život a potažmo i architekturu daného místa.

Vzdělaní Asiati jsou hodně zcestovalí. Téměř každý student na NUS strávil nějaký semestr někde v Evropě nebo Americe. Debaty na toto téma mě vždy hodně mrzí, protože když už někam vyjíždí čeští studenti, je to většinou v rámci Erasmu po Evropě. Zatím mi přijde, že co do kvality výuky je Evropa, navzdory různým žebříčkům, skutečně stále vepředu, ale zkušenosti z úplně jiného prostředí a kultury jsou nenahraditelné. Obzvláště vhodné je poznat zdejší prostředí studenty politologie. Doufám, že za nějaký čas se mi principy místní společnosti přeci jen podaří trochu poodkrýt.

K hezkým příkladům vlivu politiky na architekturu patří samotný kampus NUS. Je skutečně velký, ale záměrně postrádá jakékoli centrum, kde by se mohli studenti shromažďovat, nebo kde by se dali důstojně pořádat nějaké větší společenské akce. Z diskuse s místními jsem se také dozvěděl, že povídat si o politice a třeba ji i kritizovat je v pořádku, ale jen do chvíle, než slova skončí na papíře. Pak je skutečně velký problém. V tomto kontextu se pokusím získat více informací například o fungování blogů a kritických médií vůbec, ale vzhledem k tomu, že u voleb je možné volit fakticky jen jednu stranu a zemi prý ovládá jedna panovnická rodina, asi to se svobodou slova bude vážně na hraně. Do dnešního dne jsem si ani náznakem neuvědomil, že tato země není tak západně demokratická, jak se jeví. S výjimkou zvláštně bujarých oslav Národního dne.

Zajímavé také je, že mnoho problémů, o kterých se tu mluví, je vládou uměle vytvořených. Třeba o nedostatku místa, kvůli limitované rozloze ostrova. O bytové cenové politice byla řeč výše. Podobným strašákem je hrozba nedostatku vody. Ale na druhou stranu je pravda, že země se musí velmi snažit vymezit se vůči svým sousedům a zároveň se chránit. Pokud by teoreticky došlo k válce mezi Malajsií a Indonésií, Singapurci se navzájem snědí, protože nebudou mít kudy do země přivážet potravu.

Na závěr jsem si udělal pár otázek, jejichž zodpovězení mi přijde jako výzva do dalších týdnů. Kolik prostoru je potřeba k ubytování řekněme 2 milionů lidí? Včetně obstarání všech jejich potřeb. Stačila by třeba rozloha středočeského kraje k nakrmení Prahy? Jak se projevuje globální oteplování v Singapuru? Geograficky má totiž zajímavou polohu mezi malajským poloostrovem a Indonésií, která mimo jiné zabraňuje jakýmkoli povodním nebo přírodním pohromám. Nicméně pokud se hladina moře zvedne, bude na to město muset pravděpodobně reagovat podobně, jako Nizozemí. Ale zatím se plocha ostrova každý rok zvyšuje o uměle vytvořená území rozšiřováním pobřeží. A do čtvrtka se budu zabývat vzdušným znečištěním. Způsoby měření a státem udávané ukazatele kvality ovzduší totiž také nevykazují úplně seriózní výsledky v porovnání s okolními městy.

Barvy Asie, 1. díl :-)

Obrázky jsou z výletu na ostrov Pulau Ubin náležící Singapuru.

Víkend na Pulau Ubin

Na víkend jsem si znovu naplánoval výlet na ostrov Pulau Ubin, který patří Singapuru a je nedaleko od oblasti letiště Changi na severovýchodě. Ale opět jsem měl problémy s plánováním, kvůli problému s internetem na pokoji. Tentokrát mi nejde vůbec. Takže v sobotu ráno vstávám a sháním někoho, kdo by mi pomohl. Bohužel spí ještě déle než já a tak se čekání protáhne do oběda. Nakonec se situace nevyřeší, prý máme špatnou polohu místnosti a signál wifi je prostě slabý. Takže výlet plánuji vestoje s notebookem v ruce z chodby před pokojem. Narychlo se sbalím a poté, co poobědvám v místním hawker centru mířím do Changi village, odkud odjždí ferry na ostrov. Plánuji tam strávit noc a tak se před cestou zásobím pěknou porcí ovoce a dalšího jídla.

Odjezdy ferry nejsou nijak stanovené, vždy se čeká na 12 pasažérů a poté se odjíždí. Jedna cesta stojí 2.5 SGD. Na ostrově se jdu nahlásit na policii kvůli mému noclehu a pro případ nouze. Hned následně se nechám přemluvit a půjčuji si kolo. Prý 6 SGD za 2 dny. To je pecka. Navíc si jízdu na kole po mnoha dnech chození pěšky náramně užívám. Ostrov je plný cyklistů, ale vzhledem k tomu, že v Singapuru se na kole moc nejezdí a zbytek tvoří cizinci většinou z napravojezdících zemí, na bezpečnost provozu si musí člověk dávat velký pozor. Zpočátku mi také dělalo problém jezdit nalevo. Stejně jako jsem si na to dodnes nezvykl při stání na eskalátorech. Na ostrově jsou tři tábořiště: jedno zavřené, druhé hostí 50 studentů z university NTU a na třetím nacházím místo já. Respektive 2 stromy mezi které napnu svoji hamaku. Na první noc venku v tropech se docela těším. Jenom čelovka se mi zapnula v batohu a tak brzy zjišťuji, že je vybitá. Takže mi život zachraňuje baterka na mém starém telefonu. A její nezbytnost se ukáže záhy. K večeři jsem si udělal hostinu z tropického ovoce a bagetu s konzervou rybiček z Čech. Poté, co jsem si všechny věci pečlivě rozvěsil na hamaku, houpací síť, a ukládal se ke spánku, ozvala se příroda. Protože boty jsem měl pečlivě přivázané a ne a ne je po tmě s telefonem v puse rozvázat, byl jsem moc rád, když jsem našel alespoň toaletní papír. A potom bosky potmě upaloval k nějakému blízkému stromku. Tak nějak jsem si nepředstavoval první noc tady. Ovoce a pití moc dohromady nejde.

Noc byla nádherná. Sice jsem se několikrát vzbudil, ale přesto mě ven doopravdy vyhnal až déšť, který začínal kolem desáté hodiny. Nezbývalo, než využít nedalekého přístřešku a přesunout své sídlo tam. Poprvé za celý pobyt jsem si našel chvilku na to, abych se zamyslel a sepsal si cíle svého pobytu. A kromě toho si přečetl něco o nedaleké Malajsii :-). K snídani jsem si vychutnal celý ananas, který mi po chvíli přišel spíše jako brusný papír, protože jsem měl od něho jazyk celý podrážděný. Okolo poledního jsem měl v přístřešku návštěvu mladých Singapurských děvčat, které přišli na piknik. Hodně se o mě zajímaly a když přišlo na to, že jsem z Čech, tak na můj dotaz, zda vědí, kde to je, suverénně odpověděli: Somewhere in the United States? (Někde v USA?) No, tak jsem sbalil své věci a vydal se opodál :-). Vyrazil jsem na zdejší "singltrek" pro kola. Vzdálenosti na mapě mi tu vždycky přijdou mnohem menší, než ve skutečnosti jsou. Celý ostrov vypadá jako docela malý, v nejužším místě asi 3 km, ale byl jsem moc rád za kolo. A tak i tahle cyklistická trasa byla nakonec mnohem větší, než jsem si myslel. A mnohem těžší. Měl jsem půjčené staré horské kolo, ale na mnoha místech jsem z něho radši musel slézt. Mnoho lidí jsem do této části jezdit neviděl. Naštěstí, jinak by to tu musel být samý úraz. Cesta značená jedním diamantem vypadala asi jako turistická cesta na Čtyři palice nebo Malinskou skálu na Vysočině, cestu značenou dvěma diamanty jsem většinou musel jít pěšky :-). Ve východní části ostrova je oblast zvaná Chek Jawa. Je to místo s divokou přírodou a se zachovalými korály a bujným přímořským životem. Téměř jediné v Singapuru. Tam jsem se dozvěděl zajímavost ze života mořských koníků. U těchto zvláštních tvorečků je totiž těhotný samec! Poté co mu samička naklade vajíčka do jeho vaku. Kromě toho patří do třídy ryb, ačkoli tak vůbec nevypadají. Za pozdního odpoledne jsem si to zamířil zpět k přístavišti a cestou se mi poštěstilo pozorovat i zdejší faunu naživo. Nejprve jsem dvakrát vyrušil divoká prasata, trochu světlejší a menší než naše, a poté jsem si pečlivě prohlédl i místní opice. Ty zde vykonávají veškeré sběračské práce. Jsou vycvičeny v lezení po stromech a trhání ovoce, které pak házejí dolů, odkud jej lidé sbírají. Je to fascinující podívaná, ale když kolem frčíte na kole, nikdy si nemůžete být tak úplně jisti, že vám nějaký ten kokos nepřistane na hlavě.

Stranou od zájmu většiny návštěvníků je na ostrově i malá ovocná, zeleninová a bylinková zahrada. S popiskami jednotlivých druhů. Tak jsem si konečně prohlédl, jak vypadá banánovník, kde se pěstuje ananas, nebo jak se jmenují některé druhy mého oblíbeného ovoce, které ale názvem většinou rychle zapomenu. Když jsem vracel kolo, nikdo se neměl k tomu, abych za zapůjčení zaplatil. Když jsem neodcházel a s peněženkou v ruce se připomněl, byla moje platba přijata. Dokonce jen 5 SGD za dva dny. Pravděpodobně nejlépe investované peníze na dosavadním pobytu.

Celý den jsem s radostí pozoroval blízká letadla jdoucí na přistání na blízké letiště a s radostí jsem si fotografoval různé letecké společnosti. Frekvencí přibližně jedno letadlo za minutu jsem byl docela překvapen. O to víc mě zarazilo, že ve vesničce Changi village, odkud odjížděla ferry a kde jsou  pěkné pláže, mi přistávající letadla doslova olizovala hlavu. Létají přímo nad námi pár metrů na korunami stromů. Žádné bezpečností zóny a podobně. Jen cedule, že je tu zakázáno pouštět draky, provádět kitesurfing a podobně. Na ostrově jsem postrádal pláž. Vlastně v celém Singapuru to je s koupáním v moři velmi špatné. I přesto jsem byl natolik natěšen, že jsem s radostí zahlédl pláže v Changi. Navzdory pozdnímu odpoledni jsem neváhal a vrhl se do moře, které je tu jen o málo chladnější než vzduch.

Nasedl jsem zpět na autobus do zastávky Simei, k metru. Čtvrthodinová cesta autobusem mě stála 1.40 SGD. Asi 40-minutová cesta metrem napříč celým městem 0.63 SGD. Systém placení zdejší dopravy nechápu. Jen jsem ke své smůle zjistil, že na možnost studentské slevy bych musel být full-time student. Takže se mi tu jízdné za tu dobu docela prodraží.

Sympatické Singapurské slečny, které moc neovládají zeměpis...

Přidat popisek

"Singltrek" v Singapuru

...tohle dalo zabrat

Trocha tudorovské architektury z roku 1930, dnes jediný dům v Singapuru s funkčním krbem.

V pozadí Nipah Palm, druh mangrovníku...

...palma je bohatá na cukry a také se  ní dělá pálenka. 

Porosty mangrovníků...

...tyto stromy využívají různé hladiny moře během dne a díky zvláštním kořenům zvládají velmi slané prostředí.
Kořeny jim zvyšují stabilitu v bahnitém podloží a plody některých druhů klíčí již na mateřském stromě, což jim posléze umožní okamžitě zakořenit a zvýšit svoji šanci na přežití. (viz. předch. obr.)

Ta letadla létala vážně nízko :-)

Konečně i trocha zdejší fauny...

...tyhle opičky jsou vycvičené v trhání ovoce...

...což je zábavné pozorovat...

...ale vždycky se člověk musí dívat hlavně nahoru, jestli se na něho neřítí nějaký ořech :-)