Ateliérové pondělí a trocha politiky.

Protože jsem se zatím moc nepoučil a pracuji spíše na poslední chvíli, celé dopoledne vytvářím diagramy a analyzuji poměr mezi Singapurskými pohřby do rakví a uren, množství produkovaného odpadu přepočítávám na 3 fotbalová hřiště za den na jednoho obyvatele města atd. A odpoledne prezentujeme a diskutujeme. A během toho si uvědomuji mnoho zajímavých věcí o Singapuru. Povídání, které se choulostivě točí okolo politiky, by v ateliéru vedeném asiaty bylo jen těžko možné. Debaty vedené v tomto ateliéru musí být pro Singapurce docela zjevení, často snad i oči otevírající. Vlastně jsem do dneška nevěděl, že tento stát má s demokracií společného docela málo. O to víc by mě zajímalo, jak to vypadá v jiných asijských zemích, třeba Japonsku. Ale nepřestává mě překvapovat, že systémy založené na určité nesvobodě i cenzuře jsou v Asii obecně přijímány a přijde mi, že se o politiku nikdo skutečně nezajímá. Což je překvapivé i pro to, jak silně regulovaný Singapur je. Například ceny nemovitostí jsou tu státem řízené a neskutečně nafouknuté. Za byt v paneláku kdesi v singapurském sídlišti byste si pořídili velký byt v centru Paříže. A podobně vypadá situace i v dalších odvětvích. Ale zatím systém funguje, peníze do státní kasy tečou a potažmo i lidem na výplatách a tak, zdá se, si nikdo z místních nestěžuje. Výuka v ateliéru je tím zajímavá, že se snažíme pokud možno hodně objektivně nahlížet do různých koutů světa a řešit následky určitých opatření na život a potažmo i architekturu daného místa.

Vzdělaní Asiati jsou hodně zcestovalí. Téměř každý student na NUS strávil nějaký semestr někde v Evropě nebo Americe. Debaty na toto téma mě vždy hodně mrzí, protože když už někam vyjíždí čeští studenti, je to většinou v rámci Erasmu po Evropě. Zatím mi přijde, že co do kvality výuky je Evropa, navzdory různým žebříčkům, skutečně stále vepředu, ale zkušenosti z úplně jiného prostředí a kultury jsou nenahraditelné. Obzvláště vhodné je poznat zdejší prostředí studenty politologie. Doufám, že za nějaký čas se mi principy místní společnosti přeci jen podaří trochu poodkrýt.

K hezkým příkladům vlivu politiky na architekturu patří samotný kampus NUS. Je skutečně velký, ale záměrně postrádá jakékoli centrum, kde by se mohli studenti shromažďovat, nebo kde by se dali důstojně pořádat nějaké větší společenské akce. Z diskuse s místními jsem se také dozvěděl, že povídat si o politice a třeba ji i kritizovat je v pořádku, ale jen do chvíle, než slova skončí na papíře. Pak je skutečně velký problém. V tomto kontextu se pokusím získat více informací například o fungování blogů a kritických médií vůbec, ale vzhledem k tomu, že u voleb je možné volit fakticky jen jednu stranu a zemi prý ovládá jedna panovnická rodina, asi to se svobodou slova bude vážně na hraně. Do dnešního dne jsem si ani náznakem neuvědomil, že tato země není tak západně demokratická, jak se jeví. S výjimkou zvláštně bujarých oslav Národního dne.

Zajímavé také je, že mnoho problémů, o kterých se tu mluví, je vládou uměle vytvořených. Třeba o nedostatku místa, kvůli limitované rozloze ostrova. O bytové cenové politice byla řeč výše. Podobným strašákem je hrozba nedostatku vody. Ale na druhou stranu je pravda, že země se musí velmi snažit vymezit se vůči svým sousedům a zároveň se chránit. Pokud by teoreticky došlo k válce mezi Malajsií a Indonésií, Singapurci se navzájem snědí, protože nebudou mít kudy do země přivážet potravu.

Na závěr jsem si udělal pár otázek, jejichž zodpovězení mi přijde jako výzva do dalších týdnů. Kolik prostoru je potřeba k ubytování řekněme 2 milionů lidí? Včetně obstarání všech jejich potřeb. Stačila by třeba rozloha středočeského kraje k nakrmení Prahy? Jak se projevuje globální oteplování v Singapuru? Geograficky má totiž zajímavou polohu mezi malajským poloostrovem a Indonésií, která mimo jiné zabraňuje jakýmkoli povodním nebo přírodním pohromám. Nicméně pokud se hladina moře zvedne, bude na to město muset pravděpodobně reagovat podobně, jako Nizozemí. Ale zatím se plocha ostrova každý rok zvyšuje o uměle vytvořená území rozšiřováním pobřeží. A do čtvrtka se budu zabývat vzdušným znečištěním. Způsoby měření a státem udávané ukazatele kvality ovzduší totiž také nevykazují úplně seriózní výsledky v porovnání s okolními městy.