On the Road

Jestli Bali bylo pěkné tak Yogyakarta mě docela pohltila. Místní kultura si stále zachovává svébytnou působivost a všudypřítomná globalizace je zde, řekl bych, teprve v počátcích. Dokonce i McDonalds si zde dokázal udržet střídmou reklamu, to v Praze a jiných městech ne. Na druhou stranu máme i my ve světě stejně rozšířenou i populární síť jako je americký McDonalds a možná o tom ani nevíme či si jí nevážíme. V každém i menším městě ať už Singapuru, Malajsii, Indonésii vždy jsem na hlavní ulici našel obchod s obuví Bata. Navíc je místními považován za kvalitní. A cena je úplně jinde než u nás. Tak jako ale se vším tady. Co se Česka týče, mé překvapení nezná mezí, protože i když většina místních neumí anglicky, všichni znají ČR, Prahu, vědí kde leží a pánové nezapomenou zmínit Pavla Nedvěda či Petra Čecha. To já bych před cestou Bali nebo Jávu na slepé mapě zakresloval s obtížemi. A neznám žádnou místní osobnost. V zemi, která má téměř půl miliardy obyvatel. I přes to, že doma fotbalu nevěnuji pozornost, tady jsem si uvědomil jeho celosvětový význam. Asi jako jediný sport společný pro celý svět.
Dnes jsem strávil den stručně řečeno vandrováním po městě i koupením prvních uměleckých děl, když jsem byl v galerii místní vysokoškolské akademie a zainvestoval do prací dvou začínajících místních umělců. Včera jsem absolvoval celodenní cestu vlakem z jihu ostrova z města Banyuwangi, kde jsem si noc předtím vyšlápl na aktivní vulkán a do kráteru Ijen, abych shlédl snad nejhorší práci na světě. Kutání síry na dně kráteru a její nošení v koších ven. Dnes jsem stručný, detaily přidám později. Dobrou noc.