Čtvrtek 20. byl hektický den. Dokončoval jsem esej, abych ji stihl odevzdat do kanceláře na fakultě ještě ten den, o celé čtyři dny dříve, než je deadline. Paní se na mě dívala překvapeně. Ale zpětně je to bezvadný pocit, odevzdat něco dříve než v poslední minutě. I když já jsem to ve čtvrtek samozřejmě odevzdával asi minutu před zavírací dobou. Kdybych to nestihl, tak bych asi v pátek letadlu zamával ze země. Než jsem utíkal na fakultu, doslova jsem sprintoval na čínskou ambasádu. Silný déšť a obava o čas mě donutili vzít si taxi. Když jsem taxikáři říkal, že potřebuji na ambasádu a zda ví přesně, kde to je, vybuchl vzteky. Prý 30 let jezdí Singapurem a já se ho dovolím takhle zeptat. No tak jo, o 5 minut později mě chtěl vysadit na místě, kterému říkal ambasáda, ale kde jsem tedy v pondělí nebyl. Takže omyl. Místo, kde vydávají víza bylo samozřejmě čtvrt hodiny jízdy odtamtud. Naštěstí jsem byl vyřízený rychle a bez čekání. Ale písmeno D na čekacím lístečku mě více než znepokojilo, protože jsem tušil, že znamená "denied"-zamítnuto. Po zaplacení 90 SGD za vyřízení víza jsem s úlevou zjistil, že má úvaha byla lichá a s vízem v pase jsem utíkal do kampusu. Cesta metrem trvala nekonečných 40 minut, po kterých jsem musel vytisknout zprávu a vypálit ji na CD. Ale odevzdal jsem včas. Dokonce s 10 minutovou rezervou, přibližně v 15:50. Takže následovalo vyřizování věcí, které jsem musel stihnout před odjezdem. Překvapeně jsem zjistil, že na rozdíl od Malajsie a dalších okolních států, do Indonésie musím mít vízum. Naštěstí ho však dávají bez problémů při příletu. Věci, které v příštích týdnech nebudu potřebovat, jsem si můžu nechat u Donovana. Velká úleva pro mě. Sbalil jsem své sedmikilové příruční zavazadlo a uvědomil si, že s dnešní dobou je něco v nepořádku. Sbaleno mám víc nabíječek a kabelů, než spodního prádla. Po krátké ale obtížné úvaze jsem se rozhodl vzít sebou i laptop, ačkoli to přináší značné starosti, ale i pohodlí na práci a plánování nenaplánovaného výletu. Pokud to okolnosti dovolí, rád bych ho nechal při mezipřistání v Singapuru, abych ho nemusel vozit do Číny. Zabírá doslova polovinu mého malého zavazadla. Zde je seznam věcí, nic víc, nic míň. Celkem 49 kusů na dobu 46 dnů.
BALI -přílet- Denpasar, Kuta
Po večeři s Donovanem, na kterou jsem místo v domluvených 7 dorazil v 10 večer, (nic se nestalo, přišel jsem akorát včas) jsem se odebral posledním metrem na letiště. Můj taxikářský den však neměl skočit. Na přestupní stanici se ozvalo hlášení, že poslední metro na letiště už odjelo. Takže nebyla jiná možnost, než opět sednout do žlutého City cabu a zaplatit podobně jako odpoledne asi 12 SGD. Letiště Changi je pravděpodobně nejhorší letiště na spaní, ve kterém jsem spal. (Uvědomuji si, že skoro na každém letišti, na které dorazím, trávím noc.) Ležet na studené zemi v klimatizované hale bylo natolik nepříjemné, že jsem oka nezamhouřil. Lavičky jsou chytře navržené, aby se na nich ležet nedalo. Když mě pustili do odletové haly, tři hodiny před odletem, která je pokrytá příjemným kobercem, usnul jsem na 2 hodiny.
Po příletu na denpasarské letiště v Bali mě čekal jeden šok za druhým. S vízem problém nebyl, za poplatek 35USD tvoří v mém pasu spolu s čínským pohledný pár. Venku nastalo drsné obklopení neodbytnými taxikáři. Zkoušel jsem cokoli, ale byli jako klíšťaťa. Protože jsem neměl ponětí, kam chci a co v nové destinaci dělat, jediné, co jsem chtěl bylo si v klidu sednout na lavičku s wifi signálem. Další věcí byla návštěva bankomatu. Ty uvnitř příletové haly jsem minul bez povšimnutí a zavítal k jedinému venku. A problém, peníze nevydal. Takže jsem se kolem hejna taxikářů stále pohyboval s úsměvem. Nebylo jak se dostat do města. Zkusil jsem to pěšky, což jsem si rozmyslel po první minutě a raději zavítal na druhý, místní, terminál do ATM centra. Výběr 1 500 000 IDR z účtu se zůstatkem příjemných 20 milionů indonéských rupií proběhl úspěšně. Navíc jsem narazil na pána, který mě udělal taxikáře na skútru za 50 000, což bylo 5krát méně (!) než kolik po mě chtěl taxikář v předchozím, mezinárodním, terminálu. Zavezl mě přímo před hostel, takže jsem krátce po poledni zalehl a probudil se, když už bylo sluníčko v západu. Zatracený teplo. Měl jsem pocit, že už jsem si v Singapuru konečně zvykl na tropické podnebí, ale na Bali, to je jiný kafe. Ačkoli teplota a vlhkost nejspíš podobná Singapuru, dneska byla vymetená obloha bez mráčku. Takových dnů jsem v Singapuru zažil jen pár (doslova). Aglomerace kolem Největšího města Denpasaru čítá podobně obyvatel jako Praha. Za celý den jsem viděl asi 5 chodců, ale bál se o život mezi tisíci skútry. Nevím, jaký dopravní prostředek je tu nejbezpečnější. Jít pěšky je doslova o život, jet na kole- i když člověk zvládne počasí- také, s autem se v úzkých uličkách nikam nedá dostat, městská doprava takřka vůbec není a poslední, zřejmě nejbezpečnější a mainstreamový prostředek, motorka, je svědkem desítek dopravních nehod denně. O Bali jsem měl úplně jinou představu, která se blížila turistickému letovisku plném cizinců, hotelů a vůbec komfortu na který jsme zvyklí. To bylo další z mnoha překvapení krátkého dne. Je to prostě Asie, jako každá jiná. Se vší špínou, nepořádkem, hnusnými baráky a miliardou pouličních vývařoven. Bydlení mám však fajnové, za zanedbatelnou sumu. Indonéské ceny jsou (zřejmě pokud se bavíme o fixních cenách a těch pro místní lidi nebo pro dobré vyjednavače stran cizinců) fanfárové. A strava naprosto famózní. K obědu jsem si dal rybu s rýží a 2 džusy za 29 000 IDR, cca 50Kč. Hlavní jídlo se pohybuje mezi 10-20 000 IDR (18-36 Kč) a nejlepší ovocné džusy, které jsem kdy pil jsou za 7 000 IDR (12Kč). Alkohol je však podobně jako v ostatních státech JV Asie drahý. Těším se do Číny, kde by mohly být české socialistické poměry. Pokud tahle infografika nelže. The Price of Beer around the World
Co se spojení s domovinou v následujících dnech a týdnech týče, pokusím se častěji doplňovat blog, ale sepisování postřehů a zážitků mi zabírá hodně času. Takže příslibem do budoucna je být opět častější, ale stručnější. Následující týden budu pobývat v Indonésii a předpokládám, že přístup k internetu mít budu, ale na skype hovory to moc nevidím. Co se následujícího pobytu v Číně týče, pokud se rozhodnu nebrat laptop, blog se mi bude psát špatně. A navíc, protože je pod společností Google, která je v Číně zakázaná, můžu mít problém s přihlášením a přidáváním příspěvků. Jako východisko doby budu možná donucen koupit si smartphone a tím mít internet, skype, mail pořád. Navíc na orientaci v cizích městech přijde nesmírně vhod.
Mějte se hezky.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.