Týden v knihovně, neboli zenové zahrady, budhismus a zemědělství ve městech

Sice se mi stává, že se rozepíšu a utratím tu hodně slov, ale i tak většinou na důležité a zajímavé věci zapomenu. Jenou z nich byl nedělní workshop Traditional Chinese Brush Painting, malování čínskými štětci vyráběnými z vlka, ovce, nebo dítěte (ne, že by je vařili, berou si z nich jen vlasy). Kořeny a vývoj čínského malířství jsou pro mne velkou neznámou. Nicméně základní typologie obrazů jsou portréty, krajiny, florální motivy a ptáci. Já jsem si zkoušel listy kompozice  listů jírovce (nebo tak vypadal) nějakých červených bobulí. na závěr jsem přidal i sovu :-). Ale nejlepší byla malinká pětiletá Číňanka vedle mě. To byla hrozná rozumbrada, pořád si pro sebe nahlas říkala jakou barvu tam namíchá, ale stejně to pokaždé bylo jako kdyby se jí na papír vylila černá tuš. Ale zlepšovala se rychle.

V pondělí ráno následovala další lekce zahrádkářství, tentokrát anglického stylu. Opět jsem si zaznamenal pozdní příchod. A hodně smolně, což dokazuje obtíže, s jakými bojuji, když se snažím o dochvilnost. Docela načas jsem vyrazil na autobus, na zastávce se hned zaradoval, že mi přijel, nastoupil jsem a začetl se do knihy. Po 3 zastávkách jsem zjistil, že to nebyl tak úplně správný autobus a už vůbec ne správný směr. Bylo po půl deváté, necelá půlhodinka do začátku přednášky. Nezbývalo než se kousek vrátit, ale protože bych neunesl návrat až na start, vydal jsem se poklusem ranními silnicemi podél trasy mého správného autobusu. Jenže jsem v Singapuru, městě bez chodníků, a tak byla cesta trochu off-road. Nicméně krátce po tři čtvrtě na devět jsem dohnal svůj autobus. Nadběhl si tak 2 zastávky, úplně promáčel čistou košili a na přednášku doklusal s deseti minutovým zpožděním. Odpoledne následovala již tradiční ateliérová diskuse. Příští týden budeme mít první kritiku, tak sem poté přidám i nějaké výstupy dosavadní práce. Navečer jsem byl na výuce korejštiny. Ačkoli to byla lekce velmi pěkná, do dnešního dne si z korejštiny pamatuji akorát: xarang-he-iou, johahe-iou (miluju tě, mám tě rád), protože jsme na tyto dvě slova tancovali docela chytlavou písničku. Ale napsat to v korejštině už samozřejmě neumím :-)

Úterní i středeční rána byla opět plná zahrad. Ale tentokrát mě to naprosto uchvátilo. Čínské a japonské zahrady a poté jejich vliv na zahrady v zahraničí. Úžasné hodiny, které jsem si rozšířil dlouhým pobytem a studiem v knihovně a výpůjčkou pěti knih od tradičních čínských zahrad po japonské zenové. V těchto hodinách jsem se našel a našel jsem i smysl studia na NUS. Kvalita výuky předmětů je tu obecně velmi dobrá a styl výuky dost nepodobný našemu. Zejména v zápálení, jaký studiu věnují jak lektoři, tak studenti. Krajinářská architektura je něco, v čem se tu rád vzdělávám. Kvalita knihovny je výborná, ale zároveň se tu projevuje singapurský nedostatek- je málo asijský. Filosofie východních zahrad je velmi odlišná od našeho pojetí, typické je srovnání s Versailles. Abstrakce zenových zahrad ze 14. století dosáhla úrovně, do jaké západní malířství dospělo v 2. polovině 20. století. Rád bych tomuto výkladu tu věnoval samostatný článek, najdu-li si na něj čas. Dalším výborným úterním předmětem byla první přednáška z urbanismu. Budeme se zabývat různými pohledy na budoucí vývoj měst a já mám téma na cvičení Informační město, vzestup společnosti sociálních sítí. Poté jsem utíkal na cvičení z čtení vizuálních obrazů- tentokrát o sochách Siva Nataraji. Musím přiznat, že trochu tápu v pohledu na budhismus jako náboženství. Jsem přesvědčen o tom, že budhismus je pohled na svět, sdílení určitých morálních hodnot a snaha žít život podle nich, ale vezmeme-li si definici náboženství tak, jak jej známe z evropského pohledu, budhismus nelze považovat za náboženství z mnoha důvodů, především absence boha či vyšší autority, ke které se věřící mohou modlit. Budha, tak jako Ježíš, není bůh, ale především kazatel a šiřitel jistého učení. Je to osoba, ke které lidé vzhlíží jako ke svému vzoru, ale nemodlí se k němu Otče náš. Narozdíl o hinduismu, kde náboženství funguje tak, jak jej známe z naší definice. Tuto úvahu vedu zejména proto, že se výrazně projevuje ve výtvarném vyjadřování zmíněných náboženství a bez elementárního pochopení jejich podstaty nelze těmto dílům porozumět.

Poté, co jsem se o své náboženské domněnky podělil se singapurskou spolužačkou a dospěli jsme k závěru, který mě neuspokojil, že totiž záleží na definici základních pojmů jako "náboženství, bůh či modlitba", jsem si šel vyčistit hlavu tréninkem s horolezeckým klubem. Když jsem se trochu zapotil a zadýchal, utíkal jsem na trénink s lezeckým klubem, na horolezeckou stěnu. Další den jsem nohy docela cítil :-).

Středu po přednášce jsem opět trávil na podlaze knihovny studiem Sakuteiki (filosofický základ japonských zahrad). Ve čtvrtek se na mě nahromadila únava, a tak ráno místo v 10 jsem na přednášku dorazil po 11, akorát když končila. Ale před tím jsem si dal debatu se spolubydlícím ze Srí Lanky o aktuální situaci na Ukrajině i o druhé světové válce. V noci jsem ještě stihl napsat pár zpráv na couchsurfing do Kuala Lumpuru. Ráno po probuzení jsem byl mile překvapen nabídkou na víkendové ubytování od malajsijce, který se koupal v zamrzlém jezeře ve Finsku. Tak se těším na vzájemnou výměnu cestovatelských příběhů:-). Čtvrteční odpoledne se v knihovně neslo pro změnu ve znamení Urban Agriculture, městského zemědělství?, tématu, kterému se věnuji v rámci obnovitelných zdrojů v architektuře. Počínaje komunitními zahradami, po bazalku v květináči panelákového balkonu. Do projektu experimentálního domu v kampusu NUS budu navrhovat právě produkci ovoce a zeleniny v rámci objektu. Tj. možnosti jejich pěstování na fasádě, střeše, nebo třeba s pomocí schodišťového zábradlí. Zajímavé téma, které je poslední dobou velmi oblíbené v krajinářské architektuře a městském plánování. A skutečně, bude-li urbanizace pokračovat předpokládaným směrem, asi se bez produkce lokálních potravin přímo v městském prostředí neobejdeme. Nicméně pro střední Evropu to bude nejspíše jen okrajová záležitost. Zatím nás nemusí trápit ani nedostatek zemědělské půdy, ani nadbytek měšťáků. Ale zajímavý přínos má tento přístup pro utváření městských komunit. Ale lidé musí být ochotni se podílet a dělit o práci se svými sousedy a vzájemně sklízet sladké plody práce. To nám zatím moc nejde. Zajímavým dokumentem je v tomto směru následující snímek, na který jsem narazil: http://vimeo.com/89557595

Z knihovny jsem zamířil pracovat do Starbucsu na kávu, kde mě překvapili, když se divili, že bych si dal horké cappuccino. Tady se horkých nápojů moc nepije. Nicméně abych pil studenou kávu, když už mám po měsíci možnost si ji dát, tak moc jsem tu nezdomácněl. V 10 večer jsem zabalil práci na zprávě o městském zahradničení a vydal se na byt pracovat na vypracování testu o čínských a japonských zahradách. Je po druhé hodině ranní a začínám psát odpovědi, zítra vstávám brzy a vyrážím do Kuala Lumpur na víkend. Co mě tam čeká za pamětihodnosti pro mne bude překvapením, protože jsem zatím neměl čas se podívat na víc, než odkud mi odjíždí autobus. Ale odpoledne mám domluveného místního kluka, se kterým vyrazím do města a kde budu trávit noc. Takže na první výlet do Malajsie se těším. :-)