NUS Singapore Exchange 2014/15: ...pokračování z KL

A konečně se dostávám k neděli. Hned ráno jsem zamířil 13 km severně z města k Batu Caves. Hinduistické svatyni, chrámu v jeskyni uprostřed vysoké skály, kde se každý rok v lednu či únoru schází deseti-tisíce věřících a podstupují zvláštní rituál, kdy si propichují různé části těla a vkládají si do nich špejlovité předměty. Okolí chrámu je plné drzých opic, a tak je nutné hlídat své věci, zejména brýle. Naprosto nechápu turisty, kteří roztomilé opičky krmí a pak piští, když jim ta opička skočí třeba na záda, nebo ukradne oběd.

Cestou z hlavní svatyně jsem se za 2 ringitty rozhodl podívat do jedné z vedlejších. Uvnitř mě oslovil nějaký indický turista a protože na mě poznal Evropana, nabídl se, že mi vyloží příběh ukrytý v sochách v oné jeskyni. Tím jsem dostal výbornou lekci o principech hinduismu a tak jsem si za tento víkend vlastně doplnil mozaiku k výuce o sochách Buddhy a Siva Nataraji. Opět jsem byl poněkud překvapen zjištěním, že hinduismus je vlastně monoteistické náboženství. Tak jednoduché to není, ale myslím, že si to mohu dovolit takto interpretovat. V hinduismu je jeden Bůh, který je prapůvodem všeho. Pojetí tohoto boha je téměř identické s křesťanským. Dokonce také nemá jméno ani se nezobrazuje. Slovo bůh v indickém výkladu znamená skvělý člověk. Další desítky hinduistických bohů jsou směsicí příběhů skutečných lidí a vlastností, přisuzovaných jednomu Bohu. A tak nejznámější trojice Brahma, Šiva, Višnu představují popořadě stvořitel, udržovatel a ničitel. Určitý omezený výčet vlastností přisuzovaných hinduistickému Bohu. Zároveň však v principu jsou všechna tato jména používána pro jména lidí, a tak vlastně každý hinduista má svého "boha"-skvělého člověka, ke kterému se modlí zejména. Proto je v jejich chrámech tolik soch. Zároveň z toho plyne, že dochází k mísení například Šivy, myšleno historické postavy (postav) a atributů Boha.

Téma náboženství bylo i tématem diskuse s mým čínským hostitelem, a utvrdilo mi správnost mých úvah o budhismu v předchozím příspěvku. A zrovna tak je na tom třeba učení Konfucia, hlásající myšlenky, jak prožít a užít život. Jen my, Evropané, jsme si nějak tyto východní spíše životní filosofie zaškatulkovali jako náboženství.

Vchod do hlavní jeskyně

...úžasná hra se světlem

S ochotným indickým "průvodcem"...

Myslím, že téma náboženství pomalu vyčerpávám, nicméně mu zde věnuji velkou pozornost proto, že je to základ místní civilizace a také časté téma místních rozhovorů (nebo mi tak přijde, asi jako je u nás oblíbená politika). Zároveň v této oblasti cítím svoji velkou slabinu a neznalost, za kterou se někdy tu někdy i stydím. Nicméně jedno náboženství, o němž vůbec nepochybuji, že náboženstvím dle naší definice je, stále vůbec nechápu. Islám. I proto jsem odpoledne navštívil národní mešitu v KL. Ale k pochopení mi to nepomohlo. Před touto závěrečnou prohlídkou zbývajících pamětihodností jsem si užil další oběd s Wei Choonem, tentokrát mi ukázal čínskou restauraci a poručil směsici ryby, vepřového, zeleniny a rýže. Malajsijské jídlo je proslavené celosvětově, ale při objednávání je téměř nutné mít místního poradce, když si objednávám sám, často je to střelba "naslepo". Z názvů, jedno jestli v čínštině nebo malajštině, moc moudrý nejsem.

Zpátky jsem chtěl vyjet z hlavního autobusového nádraží v KL, ale náhoda chtěla, že jsem opět dorazil na oblíbený "Sentral". Sám jsem nedokázal ani najít pokladnu. S pomocí místních jsem ji objevil někde v horním patře krytého parkoviště pro auta. Za cestu do Johor Bahru chtěli 40 MYR. Dlouho jsem protestoval, protože mi nešlo na rozum, že stejná cesta zpět je dražší, než byla cesta tam. Ale všichni dopravci byly za jedno, a tak nezbylo než se nechat podat. Zvolil jsem stejnou cestu zpět s přesedáním v JB na městskou dopravu Singapuru, což se ukázalo jako velká chyba. Lístek až do Singapuru by byl o 10 MYR dražší. S lístkem v ruce jsem se vydal kamsi hledat autobus. Když jsem našel stanoviště označené na lístku, byl jsem z něho odveden někam přes silnici k nastartovanému autobusu. Kupoval jsem si lístek, abych odjel ihned. Poté co jsem nastoupil, motor zhasl a spolu s jednou místní spolucestovatelkou jsme v autobusu čekali více než hodinu, než začali nastupovat další a než jsme se konečně rozjeli. Nejen já jsem byl zmaten, malajská paní byla přímo rozhořčena. A také nechápala rozdíl v ceně. A ona jela do KL dokonce prý za 27 MYR, o dalších 8 MYR méně, než já. Asi si v těchto končinách na rozčarování budu muset zvyknout a přijmout jako fakt, že občas si za svoji barvu pleti silně připlatím.