Jak to bylo po Pekingu... KL, Melaka, Singapur

Čas mi v Singapuru rychle utíká, a tak tu mám opět polovinu semestru za sebou a právě probíhající takzvaný Recess week. Příjemný týdenní semestrální "poločas". Zatímco ten minulý jsem podnikl cestu do bornejské džungle, tento týden se navzdory plánům nikam nevydám. Místo toho mě bolí hlava z dalších plánů. V jihovýchodní Asii je ještě velmi mnoho dech-beroucích míst, kam bych rád zavítal, a tak počítám volné dny i úspory a trávím příjemné chvíle cestováním prstem po mapě. Než se ale někam vydám, podělím se o zážitky z uplynulých dvou měsíců i oddychové, leč dobrodružné cesty zpět z Číny.

Z Pekingu jsem odlétal v sobotu 3. ledna o půl třetí ráno, dvě hodiny po Markétě. Bezpečnostní kontrola na Pekingském letišti trvala věčnost a důkladností se nepodobala žádné, kterou jsem zatím absolvoval. Poprvé ze všech letů mě nepustili do letadla s repelentem, který jsem musel vyhodit. Měl jsem ho ještě z ČR.  Letěl jsem s AirAsia, která byla nedlouho předtím další z východoasijských společností, které v uplynulých měsících zažily katastrofu svého stroje. A tak po celou dobu letu k nám mluvil kapitán s detailními informacemi o stavu počasí. Přistání v Kuala Lumpuru bylo v krásných 9 hodin ráno. Celý zbytek dne a vlastně i pobytu v KL jsem proválel a odpočíval. Neměl jsem potřebu do hlavy soukat další zážitky a přebíjet si ty čínské. Zázemí pro to jsem měl úžasné, opět jsem se potkal s čínským profesorem, u kterého jsem byl na gauči při první návštěvě, a opět jsme měli "mind-challenging" diskuze. První místo, které jsem v KL navštívil byla výstava pokladů z Letního paláce v Pekingu. Takže čínský výlet pokračoval. Celé dlouhé prázdniny začaly v Indonésii a na ostrově Jáva, slavném pro batikovaný oděv. Když jsem objevil, že muzeum textilu v KL vystavovalo malajský batik, zakončení výletu se neobešlo bez jeho návštěvy. Ještě předtím jsem se nechal zkulturnit v nějakém indickém holičství, kde jsem si poprvé užil i ztrátu, v té době už plnovousu:-D, pod rukama šikovného Inda.

Tradiční oděvy některých etnik v Malajsii, muzeum textilu

Při této druhé návštěvě ve mě Kuala Lumpur zanechal příjemnější obraz, než při té první před takřka půl rokem. Cítil jsem se mnohem bezpečněji a město mi přišlo daleko "normálnější" než prve. Asi proto, že první návštěvu jsem směřoval zejména do oblasti Twin Towers a bezprostředního centra, kde jsem se střetával se slumy a chudinskou čtvrtí. Druhá návštěva byla omezená na bohatší obytnou čtvrť, několik míst, muzejí, v centru a nový autobusový terminál na jihu, z něhož jsem zamířil do Melaky, historického města pod UNESCO zhruba na půl cesty mezi KL a SIN.

Co město v jihovýchodní Asii, to vlastní svérázný vzhled místních taxíků.

Melaka je jedno ze dvou zachovalých malajských měst, jejichž historická jádra zamrzla kdesi v počátcích 20. století. Druhé podobné místo je GeorgeTown na ostrově Penang u hranic s Thajskem. Celou malajskou část výletu jsem si naprosto užíval, protože jsem byl (možná úplně poprvé v životě) naprosto volný jak co se času týče tak i plánovaných míst. Všude jsem mohl zůstat, jak dlouho mě to tam bavilo, a poté se přesunout někam dál. Tak jsem po příjezdu do Melaky obešel pár hostelů, našel si postel v jednom ze starých čínských obchodních domků a následujících několik dní jen bloumal městem, odpočíval a jedl. V Melace jsem objevil spoustu úplně zbytečných muzeí, věnovaných místním organizacím, několik pěkných koloniálních domků i protestantský kostel. Muzeum architektury rozhodně vše ostatní předčilo, protože poutavě vysvětluje historii i kořeny současné malajské architektury.

Výborné muzeum malajské architektury

Protože mi i tak čas utíkal, ve čtvrtek jsem dostal last-minute mail, že ten den bych se měl stavit ve škole na nějakou přednášku. Poprvé mě to trochu nakoplo směrem k nadcházejícímu semestru. Samozřejmě, že jsem se hned nesbalil a neodjel do Singapuru, ale začal jsem chtě-nechtě uvažovat o škole. Do Singapuru jsem se rozhodl vrátit v pátek a mít víkend, abych se "usadil".

Sice krátce po Vánocích, ale ani letos jsem nebyl ochuzen o jesličky:-)

V hostelu jsem se náhodou dal do řeči s cestovatelkou z Taiwanu, která měla také zamířeno do Singapuru následující den. Spojili jsme síly a cesta nám hezky utíkala. V Malajsii jsem si ještě nakoupil pár věcí, které jsou v Singapuru výrazně dražší, například čokoládu, med, pořádnou svačinu a whisky, abych zahnal nachlazení a červy z Číny. Autobus, který nás vezl z Melaky do Singapuru měl úplně luxusní sedačky, srovnatelné leda s koženými sedačkami v drahém BMW. Na hranici následovalo několikeré vystupování a pasová kontrola. Nakonec se z toho stal jeden z největších zážitků celého výletu...

Kanál je pro Melaku -kdysi velevýznamný přístav (dokonce významnější než Singapur)- pořád ještě důležitá a živá tepna obklopena stylovými pomalovanými domky.

Přechod z Malajsie bez problému, fronta u Singapuru, dlouhé čekání, než si Taiwanka vyplní visa on arrival a poté klasická kontrola. Řidič autobusu, ve kterém jsme do Singapuru zbyly sami se loučil se slovy že počká půl hodiny. Když jsem procházel kontrolou zavazadel, byl jsem optán na tekutinu uvnitř batohu. Samozřejmě, že jsem tam měl. Vyndal jsem whisky v originálním balení, abych byl následně policií chycen a odveden. Víte co jste provedl? Neměl jsem tušení, litr alkoholu je přeci běžně povolen a není třeba ho proclívat. Porušil jste singapurské zákony, bylo mi policistou stroze oznámeno. Pokutu mi vyčíslili na 110 SGD plus clo. Whisky stála nějakých 17 MYR, tedy asi 6,3 SGD (120 Kč), byla to malá, 350ml lahvička.

Hmm, místo 6,3 dolarů platit 110 pokutu a 17 clo? Tedy cca 2100Kč za láhev v hodnotě 120 korun? Rázem se z levného produktu stala tak 18-ti letá single malt ve výročním balení. Čučel jsem jako péro z gauče tak hloupě, až mi policista pokutu odpustil. Ale clo jsem zaplatit musel. No i tak se mi lahvička docela prodražila na nějakých 420 korun. Bezcelní pravidla pro jednu láhev alkoholu v Singapuru platí pro všechny státy světa. S výjimkou lidí přijíždějících z Malajsie. To jsem samozřejmě nemohl vědět. Nebo vlastně jo, měl jsem se koukat na billboard před celní kontrolou, který jsem však kvůli jeho velikosti přehlédl. Měl něco kolem 2krát1 metr. Jinak stačilo obsah přelít do jiné, neoriginální, lahve a bylo by po problému. Nebo možná jej vypít před policajtem, pak by nebylo co proclívat, na to jsem se ale zrovna toho dne necítil :-).

Bohužel, pro dlouhého zdržení s clem, jsme byli nemile zaskočeni když jsme zjistili, že na nás autobus (i když jsme v něm byli jediní) nečekal. Na světě byl další problém, protože já měl jen 100 dolarovou bankovku a svoji tramvajenku. Taiwanka potřebovala směnárnu, která ale nikde na hranici není. Tak jak se dá rozměnit 1 dolar na autobus? Začali jsme trochu zoufat, když sáhla do peněženky a našla pár drobných singapurských mincí od rodičů, což nás od prekérní situace zachránilo.

Dobrodružné putování ze Singapuru na Bali a Jávu, z Hong Kongu na sever Číny a z Kuala Lumpuru na jih do Singapuru skončilo ubytováním se na koleji Prince George's Park Residence na okraji kampusu v Kent Ridge. Poprvé budu trávit semestr ve vlastním malém pokoji. A co je pro mne nejdůležitější, v universitním kampusu, asi 20 minut pěšky nebo 5 minut busem na fakultu.

Obraz z galerie v Melace

Víkend před začátkem semestru jsem se ještě stihl podívat na Singapuru okem místního průvodce, když jsem Taiwanské cestovatelce ukázal krásy Singapuru. I pro mě bylo svěží, podívat se na Singapur novýma očima, navíc po dlouhé pauze. A tak jsem si začal všímat věcí, které mi dříve nevadili a nyní začali a naopak.

Nový semestr jsem začal výběrem pěti předmětů. Ateliér jsem si vybral u Američana Erika. S ním a Němcem Florianem jsem strávil i minulý semestr, ale jsem přesvědčen, že je to nejlepší ateliér tady na škole. Téma tohoto semestru je architektura v rovníkovém klima, (Hot, Wet &Breezy). Další předmět mám Strategies for Sustainable Architecture. Předmět, který se ukázal být mnohem méně zajímavý, než jsem očekával, a to zejména pro povinnost psát šest rozborů na dané čtení během semestru, připravit prezentaci a na závěr absolvovat zkoušku, která mi nešťastně půlí volno na konci semestru. Contemporary Theories je další předmět zejména o uvažování nad úvahami jiných. Ačkoli přednášky také nejsou nejzajímavější, jeho absolvování není tak obtížné.Čtvrtý architektonický předmět mám Planting Design, trochu krajinářské, nebo spíše zahradní, architektury. Výsledkem tohoto předmětu alespoň je, že mě přešlo nadšení do krajinářské a zahradní architektury získané v minulém semestru. Posledním a zřejmě sebevražedným předmětem, který absolvuji je Čínština, kterou mám intenzivně 6 hodin týdně se spoustou úkolů a testů. Ale pokus proniknout do logiky zcela odlišného jazyka je výlet nadmíru zajímavý.

Protože jsem na blog nepřispíval v uplynulých dvou měsících, v krátkosti shrnu, o jaké zážitky jste přišli. Vlastně jich nebylo mnoho. Architektura má tu výbornou vlastnost, že člověka úplně pohltí a odřízne od jakéhokoli normálního či společenského života. A tak jsem leden strávil ve škole a únor na pokoji. V lednu jsem psal eseje, chodil na přednášky a pravidelně se stravoval. V únoru jsem koukal do monitoru a zkoušel vylepšit sebeprezentaci v portfoliu a materiálech, které jsem podával spolu s přihláškou do Kodaně. Tím se mi často stávalo, že jsem viděl svítání, prospal odpolední teplé slunko a snídal večeří. V tomto týdnu se pokouším napravit životosprávu a udělat si čas a klid na čtení, filmy a -jak jsem zmínil na začátku- plánování dalších výprav.

Tím jsem nucen čelit mnoha velmi těžkým rozhodnutím, a to která země či místo by měla dostat přednost před jinou a jak to naplánovat co nejefektivněji a zároveň ekonomicky. Nerad bych jihovýchodní Asii opustil aniž bych se podíval do Bangkoku, na chrámy Angor Wat, do Hanoje a severního Vietnamu, stejně tak jako na některé krásy Laosu, jezero Inle či chrámovou oblast Bagar v Barmě. Že všechno asi nestihnu je mi jasné...

Obraz z galerie v Melace