10.12.2014

První dny v Číně (mail):

Hranici s pevninskou Čínou jsem překročil v sobotu 6. prosince po probdělé noci a dopoledni stráveném plánováním dalšího postupu. Na schůzku domluvenou s dalším couchsurferem jsem dorazil pozdě. A tentokrát jsem se docela styděl. Vlastně jsem za tu chvíli v Shenzhenu vyzkoušel všechny moje slabší stránky, ale jsem za to docela rád. Můj nový společník byla velmi zcestovalá slečna, která byla ochotná mi pomoci se zařizováním všehomožného nezbytného během mého prvního dne v Číně. Bez ní bych byl docela ztracen. Koupě místní sim-karty, lekce základních slov čínštiny a nakonec večerní cesta po místní barové ulici s další její kamarádkou byly příjemným přivítáním v Číně. Další den jsem vyrazil do čtvrti Oversies Chinese cities abych začal kulturní vzdělání v galerii a zakončil jej ve dvou zábavných parcích Chinese Folk Village a Splendid China. První jmenovaný je skanzen architektury z různých koutů Číny a druhý by se dal pojmenovat jako Čína na dlani. Nejlepší památky z celé země ve zmenšených modelech na malé parkové ploše. Na modely mám docela slabost a tak se mi to líbilo mnohem více, než uměle stylizovaný folklor. Při večeři s couchsurferkou nás tentokrát doprovázel další cestovatel z Bangladéše, a tak to byl večer velmi zajímavý. Dozvěděl jsem se, že v jazyce banglo nezáleží na pořadí slov ve větě. Pořád dává stejný smysl. A oni se zase divili našim sedmi pádům pro podstatné jméno.

Společné foto Čecha, Číňanky, Bangladéšana

Shenzhen je město, které se stává v posledních letech zajímavým, protože je jedním z nejrychleji rostoucích míst na světě. Před pouhými 30ti lety takřka neexistovalo. Dnes má jeho širší oblast 1,5krát více obyvatel než naše republika. Ale u většiny staveb podle jejich stavu bych hádal stáří nějakých padesáti let.  Umělecká vesnice Dafen je nenápadná čtvrť, která by měla být největší továrnou na kopírování slavných uměleckých děl na světě. Zmířil jsem tam hned další den. Celé ulice jsou plné drobných ateliéry čínských „umělců“ malujících podle fotky všemožné vangoghy, davidy a monalisy. Obchody označené třeba jako "supermarket s výtvarným uměním" mluví bez komentáře. Velký obraz Goghovy Hvězdné noci (Starry night, 1890?) mi byl nabídnut (bez smlouvání) za 800 juanů. Malé slunečnice cca 20x20cm dokonce za 30 juanů. (x3,5 CZK) Neuráží mě, že jsou nádeníci, kteří taková díla tvoří, navíc si nehrají na padělky, tak velká jejich kvalita není, mrzí mě, že se najdou zákazníci, kteří takovému zboží dělají odbyt. Je docela vtipné vidět člověka malujícího Goghovy skvostné práce podle malé fotografie a bez zřejmého povědomí o jeho impastu. Nejspíš většina Asiatů, stejně jako padělávající autor, nikdy originál neviděla a neuvidí. Jde o výraz prestiže. Nemám na originál, ale vystavím si kopii, čímž dávám najevo, že znám onoho umělce a mohu se tím chlubit před známými. Opominuli tento výraz prestiže, seriózní umění se stává významnou schránkou na peníze rychle bohatnoucí střední třídy v rozvojových zemích v čele s Čínou. Odborníci na výtvarné umění jsou a budou velmi žádaní. Odborníky myslím lidi, schopné odhadovat hodnotu děl, radit sběratelům a rozumět trhu s uměním, ať už současným, nebo starým. To by měla být neopomíjená součást každého studia kunsthistorie.

Malý Gogh za 105 Kč...

Velký za dva tácy :-)

Tenhle Týpek je v Číně taky velký (Rudý Mao)

Napoleon pořád frčí...

Ulice Shenzhenu

Odpoledne jsem plánoval opustit město a posunout se, navzdory původnímu plánu, trochu na sever do provincie Fujian. Původní záměr navštívit malebnou oblast Yangshuo a staré vesnice Guilin a Fengshuang, jsem opustil, podobně jako návštěvu dalších provincií západně od Guangdongu. Budu-li chtít poznat Čínu kompletně, budu potřebovat ještě alespoň další měsíc cestování po západě a jihu obrovské země. A tak jsem si došel pro batoh k mé hostitelce a spolu vyrazili koupit lístek na vlak. Díky její nepostradatelné tlumočnické práci jsem to sice zvládl (později jsem s tím sám měl občas značné potíže), ale bohužel žádný vlak toho dne do mé destinace nejel. Až druhý den ráno. A tak jsem pobyt v Shenzhenu musel nedobrovolně prodloužit. Mým pobytem jsem se přesvědčil o neplatnosti častého tvrzení, že po Číně se bez minimální znalosti jazyka člověk neobejde. S velkou porcí vůle, vytrvalosti a volnosti pobytu se to zvládnout, jen to trvá značně déle, než si člověk plánuje a mnohé věci jsou nakonec i tak úplně jinak. A to i přes nezbytnost naprosto pečlivého plánování dopředu, které je však vzhledem k regulaci internetu a slabému překladu čínských stránek do angličtiny značně ztížené. Ale nakonec se mi podařilo dostat se vlastní cestou i do vzdálených vesnic a venkovských i horkých oblastí. Při cestování mi celou dobu značně pomáhal Couchsurfing, který byl v Číně poměrně snadný. Zatímco do Hong Kongu jsem musel psát na 40 osobních žádostí a dostal ve skutečnosti jen jednu, dvě nabídky, do Shenzhenu jsem poslal pět žádostí jen den předem a tři byly přijaty. Takže bylo z čeho vybírat.

Volné odpoledne, které mi vzniklo čekáním na vlak, jsem vyplnil nákupy. S rejoicy totiž v Číně moc neboduji. V lepším případě je lidé považují za pyžamo, tak jak mi to sdělila moje hostitelka. Vysvětlování česko-čínské historie oněch kalhot se také neukázalo jako dostatečná omluva. Nákupy v místní obchodní čtvrti byly asi nejdelší v mém životě, protože jsem si mohl vybírat doslova ze stovek obchodů. V životě jsem něco takového neviděl. Sice jsem byl hotový asi za hodinu, ale další 4 jsem jen tak bloumal čtvrtí. Překvapilo mě, že cena nebyla výrazně nižší, než za jakou se stejné zboží prodává v Čechách. V průměru, řekl bych, jen tak o pětinu. (Pokud člověk nezná místní trhy a obchody, je jedno jak daleko od místa výroby člověk nakupuje. Navíc kromě Shenzhenu jsem po zbytek pobytu v Číně nenašel místa, kde by bylo výrazně výhodnější nakupovat než v Čechách. Pár dnů poté, v Kuala Lumpuru, jsem byl na místním trhu a oblečení nestálo víc než pár ringitů. Trička okolo 50Kč, dámské šaty cca 80Kč. V číně lze super levně nakupovat buď po internetu, nebo přímo z továrny.) To odpoledne jsem si koupil fešné kalhoty i tašku přes rameno ladící barvy, za což jsem později sklidil od couchsurferky Ethel pochvalu. Tu pro změnu vyvážil zápach z mých bot po mnohadenních putování bez řádného vyschnutí. Večer jsme vyrazili na večeři. Ethel pracuje jako učitelka angličtiny v Číně a čínštiny v zahraničí. Zatím jsem tak nemusel příliš zápasit s místními jídelními lístky. Ono ptaní se místních na cestu mi zatím docela stačí, aby mi značně komplikovalo snahu, někam se dostat. Co si dopředu nenaplánuji do puntíku, nejsem schopný jakkoli operativně řešit. Chytrý telefon je slabý, i když mnohdy i tak nenahraditelný pomocník. Rád bych se zmínil o známé asijské posedlosti smartfony a fotografování. Na to, že si čtyřicátníci krátí chvíli v metru hraním her, jsem si zvykl už v Singapuru, ale nepřestává mě udivovat neustálé focení všeho a pořád, zejména ‚selfie‘, která zdravé meze trochu překračuje. Navíc si radši hodinu nastavují samospoušť, než aby někoho požádali o foto. Stálé psaní si na WeChatu (místní messanger) během živé konverzace s druhým mi přijde docela neuctivé. Co se dá řešit na dálku po internetu, neřeší se při osobním setkání a při osobním setkání si píši s lidmi vzdálenými, místo vedle sedícím přítelem. Pro někoho prostě trochu zvrácená představa konverzace.

Shenzhen jsem opustil 10. prosince brzkým ranním rychlovlakem do malého městečka (2,5mil obyv) LongYan, které se ukázalo být asi nejprůměrnější z průměrných čínských měst ve všech ohledech. Tam na mě už na nádraží čekal další hostitel. K mému překvapení jsem dostal byt pro sebe, a tak jsem vlastně celý zbytek dne odpočíval a vzdělával se o místních stavbách obyvatel Hakka. Večer jsme společně povečeřeli a poté navštívili malou soukromou kavárnu. Kromě úžasného prostředí servírovala výtečnou kávu z celého světa. Zítra vyrazím za vytouženými "tulou" -starými kruhovými stavbami-tvrzemi-apartmány obyvatel Hakka, která dodnes slouží svému účelu. Tentokrát však půjde skutečně o vesnice v řádu desítek obyvatel. Tak pokud se neztratím, ozvu se přibližně v pátek nebo sobotu, pravděpodobně z nejznámějšího města provincie Fujian, Xiamenu.

Omezení spojená s blokací googlu i facebooku se mi zatím nepodařilo vyřešit, a tak budu zřejmě odkázán na převážně mailovou konverzaci.

Mějte se krásně. Zdravím z LongYanu. Cestování v jednom je fajn, ale nemůžu se dočkat, až mi bude Markét dělat společnici. Ve dvou se to lépe táhne:-

)