Sportovní ohlédnutí za uplynulým týdnem

Pátek 20.      - 4.15km běh naboso
Sobota 21.    - 2x7min domácí kruhové posilování
Neděle 22.    - posilovna, 3km běh na stroji
Pondělí 23.   - 1,1km plavání
Úterý 24.      - 4,4km běh cca 22 min
Středa 25.     - 4,4km běh 19:39 min
Čtvrtek 26.   - 1x7min domácí kruhové posilování
Pátek 27.      - regenerace
Sobota 28.    - 1x7min domácí kruhové posilování, 8,75km běh 42:27 (vč 2 min pauza pití)
Neděle 29.    - 3x7min domácí kruhové posilování
Pondělí 30.   - 8,0km běh 37:17 min
Úterý 31.      - posilovna, 9km běh na stroji

Pokouším se vnést řád svému sportovnímu plánu a jeho prezentování mě motivuje nevynechávat. Trénink na rovníku znamená hlavně hektolitry potu a půlnoční výběhy, kdy je teplota v průměru o 5 stupně menší než v poledne.

A cíl? Nasavrckých 10 km uběhnout důstojně kolem 50 minut. Času na trénink mi už moc nezbývá :-)

O počasí a politice

Srovnání, snad mohu říci, typického počasí v Praze a Singapuru. Jak je mým neblahým zvykem, článek jsem rozepsal před mnoha dny a až teď zveřejňuji. Podobně je to i s pohledy. (Ty už nosím napsané do schránky ani nechtějte vědět jak dlouho. Přinejhorším je přivezu osobně:-D) 

Překvapivé odhalení mi poskytl pohled do předpovědi na následující dny. V tomto "ročním období" je české počasí tomu singapurskému zřejmě úplně nejblíže, neboť rozdíl denních a nočních teplot je téměř totožný a to v porovnávaném případě činí 7°C. 

Den/noc 7°C pro obě města. předpověď pro 1. resp. 4.4.2015 www.accuweather.com

V singapurské oblasti končí období severovýchodního monzunu. Já však jsem stěží s to nalézt rozdíl mezi dobou mého červencového příletu a, řekněme, nyní. Mám dojem, že po příletu pršelo s větší pravidelností téměř každý den, zatímco teď prší jen ve vybrané dny. Na rady o nezbytném nošení deštníku stále při sobě jsem nikdy nedal. V prvních měsících jsem však občas promokl, zatímco nyní se mě déšť vyhýbá. Důvody ale mohou být hodně jiné než méně srážek v dobu, kdy se pohybuji venku :-D

Z hlediska teplotního je přibližně v tomto rovníkovém městě půlrok od února do června statisticky o jeden stupeň teplejší než zbylé období v roce. S překvapením a pobavením jsem dnes našel předpověď na serveru www.worldweatheronline.com, který se mě snažil přesvědčit, že dnešní teplota v Singapuru je až 37°C. Blbost. Zaplaťpánbůh historický rekord v tomto městě je jen 36,0°C, i když též v měsíci březnu, který se tím pasuje do nejteplejšího měsíce. Od nejvyššího teplotního rekordu v nejchladnějším prosinci jej dělí celé 2,2°C! Nejchladnější naměřená teplota byla 19,4°C a to v lednu. (http://en.wikipedia.org/wiki/Singapore#Climate)

Abych byl férový k našemu hlavnímu městu, podle srovnávání teplotních tabulek na wikipedii, nejvyšší červencová teplota v naší metropoli byla 37,8°C, nejvyšší lednová 17,3°C a naopak nejnižší (kupodivu naměřená v březnu) byla -27,6°C. (http://en.wikipedia.org/wiki/Prague#Climate)

Zatímco v Čechách děvčata pomalu barví vajíčka a chystají polštáře na své pozadí, ani v Singapuru na Velikonoce nezanevřeli a tak je na Velký pátek i tady státní svátek. V různorodosti místních státních svátků Singapur nemá ve světě konkurenci. Od hinduistického Deepavali (10.11.), budhistického Vesak (1.6.) muslimského Hari Raya (17.7. a 24.9.) a čínského nového roku (20.2.) po Boží hod vánoční a Velký pátek. Celkem 11 státních svátků a právě ten nadcházející bude, troufám si tvrdit, suverénně nejméně slavený. V ČR máme aktuálně 13 svátků, kromě Velikonoc a Vánoc však žádný není náboženský (Husa nepočítaje).

Tento týden Singapurem hýbe úmrtí jejího "otce zakladatele" Lee Kuan Yew (LKY) o kterém bylo nebývale hodně psáno v těchto dnech i v Čechách. Tento nejdéle vládnoucí premiér na světě byl v úřadu oficiálně 21 let, dalších minimálně 10 vládl ze zákulisí jako Senior Minister a od roku 2004 dodnes vládne Singapuru jeho syn Lee Hsien Loong. Po pondělním smutné zprávě ve městě zavládlo davové šílenství, metro jezdilo 24 hodin denně a lidé čekali až 7-mi hodinové fronty aby se přišli naposledy rozloučit. Nemohu se ubránit srovnání s reakcemi po úmrtí Václava Havla, které však byly ve srovnání s tímto autokratem "vlažné". Samozřejmě je to nejspíš dáno malou rozlohou města a snadnou dostupností, nicméně osobní potřeba každého Singapurce vyjádřit na sociálních sítích bezmezný dík vypovídá mnoho o tom, jaký obdiv u nich tento vůdce má. Netřeba dodávat, že jakékoli jiné, neoslavné, komentáře jsou nesmiřitelně cenzurovány. LKY nevěřil v universální platnost západních hodnot jako nadvláda jednotlivce a svoboda slova, nebo abych byl serióznější, nevěřil v jejich přenositelnost do východní kultury. To je otazník, kterého bychom si měli být vědomi a z dosavadní zkušenosti bych řekl, že právě kultura má za následek míru tolerance místních k jejich čínskému nebo singapurské politice. Nebo například evropský důraz na občanskou společnost. 

LKY politika byla v podstatě pevné ruky a ačkoli měla své stinné stránky (které jsou samozřejmě tabu) v podobě likvidace odpůrců a souzení bez soudů, dokázala Singapur nasměřoval k nebývalému ekonomickému úspěchu. LKY měl znalost jak své východní, tak západní kultury (studoval v Anglii) a byl přesvědčen o nefunkčnosti zavedení západní individualistickou civilizaci ve víceméně čínském mnohem více komunitním prostředí, které je také výrazně vychováváno k obdivu k autoritám, ať už v podobě rodičů nebo politických vůdců. Politická elita v jeho pojetí má v podstatě určovat společenské normy a tedy mediální kritika politiků podrývá jejich moc, což potažmo neblaze dopadá na společnost, které chybí řád. 

Tento singapurský politik našel mnohé obdivovatele mezi současnými politiky a asi nepřekvapí, že k nim patří například Putin nebo Janukovič. Singapurský režim v podstatě znamená (ekonomicky) prosperující alternativu k (naší) západní demokracii. Jako zázrakem se mu vyhýbají (nebo tak sahá moje znalost) nešvary rodinných a v podstatě jednobarevně ovládaných států. Korupce tu prakticky není. 

Nerad bych vystavoval soudy o Singapuru, přesto si myslím, že běda někomu, kdo by měl choutky něco z místního úspěchu přivést do vlastní země. Úspěch Singapuru naprosto specifický a možný díky souhře geografických a hlavně společenských střetů a je, myslím si, nepřenositelný. Osobní závěr, který si dovolím vznést: Ať si je Singapur se svou politikou, růstem HDP, mírou ekonomických svobod a občanských nesvobod Singapurem. Z dosavadních poznatků bych řekl, že Singapur je v některých ohledech pokrytecká země (město), které asi nejlépe odráží naší současnou konzumem řízenou společnost i když věřte, že v míře, o jaké u nás (naštěstí) zatím netušíme.

V České republice se máme- i když to tak mnohdy nevypadá a někdy bych si nejraději také hodil po mnohých našich představitelích vajíčkem- velmi dobře. Naší misí není, jak si myslí prezidentská kancelář, jít vstříc východním obchodním partnerům (DVtv 25.3. Kmoníček), ale rozvíjet vztahy v našem malém středoevropském regionu a chovat se zodpovědně vůči našim partnerům. Evropa a Česká republika nesoutěží v Čínou a potažmo ani Asií, nebojuje s muslimy ani nikým dalším. Bojuje sama se sebou a svými problémy, čímž se v podstatě sama pomalu vzdává svého postavení na světové scéně. Přešlapy představitelů České republiky v podobě účasti prezidenta na oslavách 9. května organizovaných státem, který s Evropou či alespoň její částí vede válku, a nebo nejednoznačná a těžko čitelná zahraniční politika zkreslují obraz naší země a dávají značné šrámy naší seriozitě a ochotě plnit a případně jít nad rámec spojeneckých povinností.

Rozhovory a komentáře k úmrtí LKY:

http://www.huffingtonpost.com/nathan-gardels/lee-kuan-yew-remembered_b_6920292.html?utm_hp_ref=world
https://sg.news.yahoo.com/singapore-son-lee-kuan-yew-passes-on-061040669.html
http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/63031/zemrel-lee-kuan-yew-otec-uspesneho-singapuru-patril-k-nejvlivnejsim-politikum-sveta.html
http://nedanim.cz/singapursky-zdravotni-socialni-system/
http://wishcrys.com/2015/03/23/mr-lee-kuan-yew-and-the-spectacle-of-death-the-first-twelve-hours-on-social-media/

Ateliérová práce

Občas se mi sejde několik příspěvků naráz. Ze všech příspěvků mám pocit, že nejvíce zanedbávám sdílení své školní aktivity. Z prvního semestru jsem nevěnoval jedinou fotografii  či příspěvek ateliérové práci. V tomto příspěvku tedy zhruba nastíním tento semestr.

Záběry z prvních semestrálních ateliérových kritik

V rámci ateliéru studujeme specifika tropického klimatu, vyjádřitelná slovy "hot, wet, breezy".

Začátkem semestru jsme si ve dvojicích vybrali případovou studii, vypracovali fyzický i počítačový model a analýzu chování toho domu v místě. Zpracovával jsem dům s poetickým pojmenováním "Wing on Life building" v CBD čtvrti v Singapuru. Unikem je fasáda z kroucených sloupků, které staticky nesou celou kancelářskou budovu a v interiéru tak nemusí být jediná nosná stěna či sloup. 

Případová studie, budova v Cecil Street, Singapur

Důraz na kvalitu a provedení fyzických modelů je v mém ateliéru výrazně větší, než jsem zvyklý z Prahy. Z toho co pozoruji v jiných ateliérech však myslím, že vysoký standart mého ateliéru nelze zobecňovat s celou singapurskou školou architektury. Nezanedbatelný vliv na kvalitu projektů i místních architektů má však podle mého názoru i (ne)kvalita okolního vystavěného prostředí, které velmi trpí v minulosti převládajícím modernistickým přístupem k městu, stále patrným v architektonickém myšlení i dnes. Známé Corbusierovo tvrzení, že dům je stroj na bydlení, je pro Singapur naprosto příznačné. Přitom si například troufám tvrdit, že z logiky věci a postavení tohoto malého ostrova, Singapur by nejsnáze mohlo být první město bez aut. V realitě bude nejspíš jedním z posledních. Přitom se však již nyní hrdě propaguje jako nejzelenější město na světě a zákonem vyžaduje osazování zeleně, zjednodušeně řečeno, na všech budovách v maximální možné míře. Ač mám zeleň rád, s tímto přístupem polemizuji, protože pokládám jiné věci za důležitější a mnohem více městotvorné, nebo chcete-li činící město obyvatelnějším. A (ne)upřednostňování aut před lidmi je jedním z nich. 

Detaily několika modelů, které od různých skupin ve studiu vznikly. 

Po zbytek semestru řešíme přestavbu a znásobení kapacit existujících lehkých továrních budov. V těchto dnech se v rámci celého studia pokoušíme shodnout na základním urbanistickém přístupu k řešenému území a stanovit prostorové limity. To sebou nese debaty celého ateliéru, nějakých dvanácti lidí, během nichž jsem si udělal pár postřehů, které úzce souvisí s obyvatelností prostředí nastíněnou předchozím odstavcem. Marně například hledám v Singapuru náměstí. Ve městě je spoustu veřejných prostranství, ale žádné z nich není náměstím ve smyslu, v jakém od antiky tomuto pojmu rozumíme. Je možné stavět náměstí ve společnosti, ve které je zákaz shlukování se více lidí na veřejném prostranství? No asi těžko. V takovém případě je nepřehlédnutelná paralela s už diskutovaným pekingským "náměstím". V ateliéru jsem asi nejčastěji iritován, pokládá-li si architekt během návrhu otázku "Do we want?"- Chceme v novém prostředí dosáhnout toho a toho? Myslím, že architektonická rozhodnutí by neměla být řízena pouze tvůrčími nápady a autorskými domněnkami o možném budoucím prostředí. To je základem práce zahradních architektů, urbanistický přístup podle mě vyžaduje daleko hlubší pochopení vztahů a dějů, které nelze založit na plytkém myšlence tvůrce.

Domluva dvanácti lidí je vždy obtížná, ale cítím, že se mi opět potvrzuje zdání, že Asiaté, ačkoli prací potažmo studiem stráví daleko, daleko více času a věnují mu větší úsilí, než je u nás v Evropě zvykem, výsledné "produkty tomu zatím neodpovídají. Na druhou stranu musím přiznat, že jsem v přístupu k architektonickým problémům příliš svázán evropským odkazem, který však často není přímo přenositelný do tropů a uvádí mě na scestí. Nicméně jsem přesvědčen, že kvalita prostředí, jakou jsme, ve větší míře bez naší zásluhy, v Evropě zdědili zkrátka převyšuje většinou stále modernisticky spjaté architektonické přemýšlení a následné realizace v rozvíjejícím se asijského kontinentu. Protože však prostředí, na které jsme v Evropě a zejména v ČR hrdí je výsledkem téměř výhradně minulosti, máme (v architektonickém prostředí) málo důvodů být hrdí sami na sebe a naši soudobou společnost. Pohybujeme se v dobře provedeném muzeu.

První jarní den.

V tropech je stále krásně, a tak už se těším někam, kde tak krásně není- na sever, i když bych bral i daleko na jih.
Prostě někam kde je jak jaro, tak i zima.
Léto od jara do zimy a od poledne do půlnoci je, věřte mi, trochu nuda.
A tak moje oblíbená jarní písnička a trampská nálada... Jaro na Aljašce

Hřbitov a jak dál?

"Jednu rakvičku se šlehačkou a kávu sebou, prosím."

V posledních měsících jsem zjistil, že DVtv (Drtinová Veselovský) na aktuálně.cz mi přináší nejzajímavější a řekl bych nejkvalitnější zpravodajství a pokud tak ještě nečiníte, doporučuju sledovat její "vysílání". S odstupem pár tisíc kilometrů mám pocit, že s výjimkou některých článků a komentářů na Respektu jsou ostatní česká média kvalitou, neřknuli objektivitou, zpravodajství velmi nízko a postupně je vypouštím ze svého informačního kanálu. Ještě než se v jiných příspěvcích rozepíši o uplynulých dvou týdnech, poslední video na DVtv mě ponouká k zamyšlení.

DVtv 14.3.15 Olšanské hřbitovy: Místo odpočinku pro mrtvé, nebo živé?

Zpět k úvodní větě. Jako skoro žižkovák (a těm dalším je také zejména mířen tenhle příspěvek, vzpomenu-li si na mamku, jak se u satelitního snímku Prahy rozplývala nad rozsahem zelené plochy v blízkosti potenciálního bytu) se podle rozhovoru s ředitelem pražských hřbitovů na něco podobného budeme moci těšit až půjdeme kolem Olšan, což otevírá velice zajímavou otázku ohledně využití vysloužilých hřbitovů.

Úvodní věta je poněkud nadnesená, nicméně hranice, jak je ostatně patrné z videa, je velmi tenká a hlavně velmi nejasná a subjektivní. A tak například zmiňovaný až parkový charakter Olšan, který je patrný už v současnosti, by podle mého názoru nebyl vůbec za hranou. Z architektonického pohledu je to téma, které by mě lákalo prozkoumat. I přes značnou a skoro bych řekl povinnou kontroverzi je mi mladý ředitel sympatický. U místa s takovou historickou hodnotou, nebo chcete-li "pamětí národa", jako jsou pražské Olšany, je mi milejší potkávat hrající si předškolní děti, školní skupiny na výstavě a babičky recitující vnoučkem Erbenovu Kytici stoje u jeho hrobu v příjemném opraveném prostředí, ze kterého dýchá klid a pieta se mísí s historií, než se strachem procházet temnou džunglí postupně chátrajících a zarostlých hrobek, ze kterých už nikdo ani nepřečte jména a v jejichž blízkosti návštěvník "brká" o pohozené injekční stříkačky.

Kultura pohřbívání je zajímavá a její místa mohou být velmi inspirativní a meditativní, což je u hřbitova, dále nesloužícímu svému účelu, který se rozrůstající zástavbou dostal z městské periferie po staletích takřka do jejího jádra, ideální předpoklad pro oázu klidu uprostřed rušného města. Základ pro rozvoj dané oblasti zvenku dovnitř, z radiálního rakovinového bujení města směrem ven k zahušťování, posilování a navazování na existující a skomírající zástavbu v centru. Jedině v takové filosofii vidím cestu pro Prahu stát se atraktivním živým městem, které se bude umisťovat v žebříčku kvality bydlení výše, než v ostudné sedmé desítce.

Začínám sbírat podněty pro smysluplné téma diplomního projektu, Olšanské hřbitovy by mohli být jedním z adeptů.

Pondělní poledne a toulka singapurským přístavem

Příjemně naladěn z ranní koupele jsem pokračoval procházkou města z obchodní čtvrti do přístavu, na který jsem měl tak krásný pohled z hotelu. Sluší se mu věnovat nový příspěvek.

Důvod singapurské prosperity je zde. Každá loď plující z Číny do Evropy tento přístav míjí. A samozřejmě platí. V objemu přepravovaného zboží je tento přístav druhým nejvytíženějším na světě. Překládá se zde také jedna pětina celosvětového počtu přepravních kontejnerů. Nutnost proplout singapurským zálivem, vedla v minulosti k velké prosperitě malajského přístavního města Melaka. (jeden z min. příspěvků) Strategicky výhodná poloha Singapuru sehrála významnou roli v koloniální historii v JV Asii. Klíčová je poloha i dnes, protože umožnila Singapuru ve velmi krátké době a na rozdíl od svým asijských sousedů přeskočit z třetího světa do prvního. V letošním žebříčku nejdražších města na světě zaujímá Singapur první místo. Podle tohoto hodnocení je dražší než New York, Londýn i jakákoli jiná metropole.

Při pohledu na mapu JV Asie si kladu otázku, proč nevybudovali v Thajsku umělý kanál, který by výrazně zkrátil a zrychlil lodní dopravu z Asie do Evropy a který by téměř jistě dohnal Singapur k bankrotu. V nejužším místě Thajska je vzdálenost moře-moře necelých 50 km. Zlomek toho, kolik měří některé světové kanály či průplavy. (Volžsko-Baltský 588km, Suezský 169km, Panama 98km atd.)

Zapisky z nedělního večera... a pondělního rána

Infinity pool. Nekonečný bazén se stává téměř nutností v nabídce nejluxusnějších hotelů po celém světě. Ten Singapurský je však proslulý obzvláště. Je to dáno zejména jeho polohou na střeše hotelového a obchodního komplexu Marina Bay Sands s prominentní polohou a jedním z nejhezčích výhledů na město, jakých se vám může v Singapuru dostat. (Některé další bazény si můžete prohlédnout třeba pod tímto odkazem)

Hotel Marina Bay Sands byl zamýšlen jako ikona či symbol Singapuru. (Zda-li se jí stal je z mého pohledu diskutabilní, obvykle si pod pojmen symbol města představíme stavbu s vyšší etickou funkcí, než obchodní centrum a hotel pro většinu smrtelníků cenově nedostupných. O tom, že je to symbol umělý a neúspěšný, a že Singapur žádný městský symbol nemá(!) svědčí podle mě fakt, že řekne-li se Singapur, lidem vytane na mysli několik, pojmů, z nichž žádný není hmotný a už vůbec ne stavba. Tato vlastnost je pro Singapur, řekl bych zcela unikátní. Zkuste si vybavit jakékoli město na světě, u kterého si na prvních místech nevybavíte stavbu či architekturu. Příklady: Praha-Hrad, Sydney-opera, Londýn- celá řada staveb, Kuala Lumpur- Twin towers, Dubaj- Burdž Chalifa, Singapur-?- žvýkačky. Ano, v seznamu pojmů, které si mnozí vybaví v souvislosti se Singapurem obvykle dominuje zákaz žvýkaček, vysoké pokuty za cokoli, nepřirozeně čisté ulice (mohlo by se zdát, že výsledek předchozích dvou "položek", ve skutečnosti spíše díky armádě velmi levných pracovníků z Bangladéše a dalších chudých zemí) atd. Nikdo nikdy neřekne Merlion (o jehož historii jsem se myslím rozepsal v některém z předchozích příspěvků) ani jakoukoli stavbu. Prosím abyste mě upozornili, pokud se ve svých domněnkách mýlím.

Ať tak či jinak, Marina Bay Sands je bezpochyby jeden z top světových hotelů. S cenou 5,5 miliardy dolarů jde o druhou nejdražší budovu na světě! Otevřena byla v roce 2010 a komplex obsahuje hotel, výstavní a kongresové sály, divadlo a -jak už jsem nastínil- super drahé obchodní centrum. Noc v hotelu za dvoulůžkový pokoj stojí okolo 600SGD, tedy nějakých 12 000Kč.

Pohled přes zátoku na Marina Bay Sands

A pro to vlastně celé popisuji?

Uhodli jste, nedělní noc jsem strávil ubytovaný v tomto hotelu a dopřával si koupel v "nekonečném" bazénu, ve kterém se voda přelévá přes hranu bazénu a splývá s jehlami mrakodrapů v byznysové čtvrti i kontejnerovými loděmi v druhém největším světovém přístavu připravenými dopravit vaše oblíbené Adidasové tričko z čínské továrny do chrudimského Sportisima. Tento plavecký zážitek jsem řadil na přední místo singapurských atrakcí a tak říkajíce čekal na příležitost od samotného začátku pobytu. K možnosti, jsem se dostal úplně náhodou, když někdo na facebookové skupině poptával další lidi do bazénu. Plán měl hezký, pakliže je cena 600 dolarů, seženu-li 20 lidí a každý dá 30, jsem na nule, seženu-li víc, mám hezký výdělek. Nutno podotknout, že zmiňovaný bazén je výhradně pro hotelové hosty a nelze se do něho dostat jakkoli "zvenčí". 30 dolarů je pro studenta i tak slušný balík peněz, v přepočtu 600 korun, nicméně v Singapuru je to průměrná cena za vstup do jakéhokoli tanečního klubu. A tak jsem neváhal dlouho...

Voda se přelévá přes hranu bazénu a splývá s jehlami mrakodrapů byznysové čtvrti.

Dovolte mi zde udělat krátkou odbočku. Protože jsem Pepa a protože jsem nepoučitelný, nejčastější zprávu, kterou kamarádům posílám má obvykle znění: Omlouvám se, mám pár ... minut (hodin) zpoždění. A tak jsem i v neděli odpolední hotelovou koupel nestíhal dle plánu. (Jak bych taky mohl, když jsem vstával v poledne, utíkal do školy, přidat trochu ruku ke společnému dílu na ateliérovém projektu a už ve čtyři byla původní domluva na návštěvu hotelu.) Takto jsem do hotelu Marina Bay Sands dorazil nedlouho před sedmou hodinou, tedy krátce před setměním.

Večerní plavání v záři velkoměsta

Protože rezervací dvoulůžkového pokoje dostanete dvě čipové karty, návštěva více lidí probíhá tak, že jeden chodí nahoru a dolů a s druhou kartou pronáší lidi do hotelu případně na jeho střechu. U bazénu jsem čekal alespoň dvacet lidí, k mému překvapení jich však byla asi desítka. Organizující student z Nového Zélandu, také na výměnném pobytu, výrazně podcenil datum i reklamu své akce a mnoho lidí mu na poslední chvíli účast odřeklo. To jej v konečné bilanci akce stálo asi minus 6000 korun.

Večerní výhled z terasy hotelového pokoje

Ranní výhled z téhož místa

Protože jsem přišel relativně pozdě, neplánovaně jsem mohl v hotelu přespat a dojít si na ranní koupel s východem slunce. Výhled z hotelového pokoje byl jednoduše fantastický. Z naší strany na přístav a zahrady Gardens by the Bay. Po večerní koupeli jsem si na pokojové terase dal pivo, které jsem si dopředu "levně" pořídil v supermarketu a při pohybu po místnosti měl strach na cokoli sáhnout. Vše je elektronicky propojené s recepcí a potažmo pokladnou a zájem o další výlohy jsem neměl ani já ani kamarád organizátor. Večer jsme vyběhli na střechu do místního klubu (pro hotelové hosty:-)). Bohužel jsme svým sociálním postavením ani tloušťkou peněženky mezi místní nezapadli a tak nezbývalo, než si přiznat, že na takové místo i společnost pro nás ještě nenazrál čas. Možná za pár let... :-)

Na poměry slušná koupelna :-)

Protože ostatní studenti spěchali k učení na "polosemestrální" zkoušky, které tu na většině fakult v tuto dobu mají (architekti ne), zůstal jsem z Novozélanďanem sám. Ve dvou postelích velikosti King's bed jsme si připadali trochu jako králové. (Jen ty princezny nám chyběli.) Usínal jsem s s radostným pocitem bytí v tomto hotelu. Kamarád měl úsměv na tváři trochu menší, s vědomím šesti-tisícové ztráty se člověk těžko smiřuje. Nešťastně zorganizovaný podnik byla však plně jeho chyba i trpká škola. Nakonec jsem mu místo původně domluvených 30 dolarů dal i s nocí 40 SGD (800 CZK), což byl můj finanční strop. Tím jsem mu však trn z paty moc nevytrhl.

Jestliže pohled na večerní osvětlené město měl své kouzlo, ráno jsme nelenili a přivstali si na ranní slunko. Začít den ve vířivce a s mezinárodním vydáním The New York Times a statusem hosta v tomto hotelu bylo trochu snové i snobské zároveň.

Hezky začatý den jsem pokračoval snídaní ve food courtu v nedaleké byznysové čtvrti, u kávy jsem dočítal noviny a užíval si ruchu velkoměsta tak, jako málokdy.

Hotelová vstupní hala