Zapisky z nedělního večera... a pondělního rána

Infinity pool. Nekonečný bazén se stává téměř nutností v nabídce nejluxusnějších hotelů po celém světě. Ten Singapurský je však proslulý obzvláště. Je to dáno zejména jeho polohou na střeše hotelového a obchodního komplexu Marina Bay Sands s prominentní polohou a jedním z nejhezčích výhledů na město, jakých se vám může v Singapuru dostat. (Některé další bazény si můžete prohlédnout třeba pod tímto odkazem)

Hotel Marina Bay Sands byl zamýšlen jako ikona či symbol Singapuru. (Zda-li se jí stal je z mého pohledu diskutabilní, obvykle si pod pojmen symbol města představíme stavbu s vyšší etickou funkcí, než obchodní centrum a hotel pro většinu smrtelníků cenově nedostupných. O tom, že je to symbol umělý a neúspěšný, a že Singapur žádný městský symbol nemá(!) svědčí podle mě fakt, že řekne-li se Singapur, lidem vytane na mysli několik, pojmů, z nichž žádný není hmotný a už vůbec ne stavba. Tato vlastnost je pro Singapur, řekl bych zcela unikátní. Zkuste si vybavit jakékoli město na světě, u kterého si na prvních místech nevybavíte stavbu či architekturu. Příklady: Praha-Hrad, Sydney-opera, Londýn- celá řada staveb, Kuala Lumpur- Twin towers, Dubaj- Burdž Chalifa, Singapur-?- žvýkačky. Ano, v seznamu pojmů, které si mnozí vybaví v souvislosti se Singapurem obvykle dominuje zákaz žvýkaček, vysoké pokuty za cokoli, nepřirozeně čisté ulice (mohlo by se zdát, že výsledek předchozích dvou "položek", ve skutečnosti spíše díky armádě velmi levných pracovníků z Bangladéše a dalších chudých zemí) atd. Nikdo nikdy neřekne Merlion (o jehož historii jsem se myslím rozepsal v některém z předchozích příspěvků) ani jakoukoli stavbu. Prosím abyste mě upozornili, pokud se ve svých domněnkách mýlím.

Ať tak či jinak, Marina Bay Sands je bezpochyby jeden z top světových hotelů. S cenou 5,5 miliardy dolarů jde o druhou nejdražší budovu na světě! Otevřena byla v roce 2010 a komplex obsahuje hotel, výstavní a kongresové sály, divadlo a -jak už jsem nastínil- super drahé obchodní centrum. Noc v hotelu za dvoulůžkový pokoj stojí okolo 600SGD, tedy nějakých 12 000Kč.

Pohled přes zátoku na Marina Bay Sands

A pro to vlastně celé popisuji?

Uhodli jste, nedělní noc jsem strávil ubytovaný v tomto hotelu a dopřával si koupel v "nekonečném" bazénu, ve kterém se voda přelévá přes hranu bazénu a splývá s jehlami mrakodrapů v byznysové čtvrti i kontejnerovými loděmi v druhém největším světovém přístavu připravenými dopravit vaše oblíbené Adidasové tričko z čínské továrny do chrudimského Sportisima. Tento plavecký zážitek jsem řadil na přední místo singapurských atrakcí a tak říkajíce čekal na příležitost od samotného začátku pobytu. K možnosti, jsem se dostal úplně náhodou, když někdo na facebookové skupině poptával další lidi do bazénu. Plán měl hezký, pakliže je cena 600 dolarů, seženu-li 20 lidí a každý dá 30, jsem na nule, seženu-li víc, mám hezký výdělek. Nutno podotknout, že zmiňovaný bazén je výhradně pro hotelové hosty a nelze se do něho dostat jakkoli "zvenčí". 30 dolarů je pro studenta i tak slušný balík peněz, v přepočtu 600 korun, nicméně v Singapuru je to průměrná cena za vstup do jakéhokoli tanečního klubu. A tak jsem neváhal dlouho...

Voda se přelévá přes hranu bazénu a splývá s jehlami mrakodrapů byznysové čtvrti.

Dovolte mi zde udělat krátkou odbočku. Protože jsem Pepa a protože jsem nepoučitelný, nejčastější zprávu, kterou kamarádům posílám má obvykle znění: Omlouvám se, mám pár ... minut (hodin) zpoždění. A tak jsem i v neděli odpolední hotelovou koupel nestíhal dle plánu. (Jak bych taky mohl, když jsem vstával v poledne, utíkal do školy, přidat trochu ruku ke společnému dílu na ateliérovém projektu a už ve čtyři byla původní domluva na návštěvu hotelu.) Takto jsem do hotelu Marina Bay Sands dorazil nedlouho před sedmou hodinou, tedy krátce před setměním.

Večerní plavání v záři velkoměsta

Protože rezervací dvoulůžkového pokoje dostanete dvě čipové karty, návštěva více lidí probíhá tak, že jeden chodí nahoru a dolů a s druhou kartou pronáší lidi do hotelu případně na jeho střechu. U bazénu jsem čekal alespoň dvacet lidí, k mému překvapení jich však byla asi desítka. Organizující student z Nového Zélandu, také na výměnném pobytu, výrazně podcenil datum i reklamu své akce a mnoho lidí mu na poslední chvíli účast odřeklo. To jej v konečné bilanci akce stálo asi minus 6000 korun.

Večerní výhled z terasy hotelového pokoje

Ranní výhled z téhož místa

Protože jsem přišel relativně pozdě, neplánovaně jsem mohl v hotelu přespat a dojít si na ranní koupel s východem slunce. Výhled z hotelového pokoje byl jednoduše fantastický. Z naší strany na přístav a zahrady Gardens by the Bay. Po večerní koupeli jsem si na pokojové terase dal pivo, které jsem si dopředu "levně" pořídil v supermarketu a při pohybu po místnosti měl strach na cokoli sáhnout. Vše je elektronicky propojené s recepcí a potažmo pokladnou a zájem o další výlohy jsem neměl ani já ani kamarád organizátor. Večer jsme vyběhli na střechu do místního klubu (pro hotelové hosty:-)). Bohužel jsme svým sociálním postavením ani tloušťkou peněženky mezi místní nezapadli a tak nezbývalo, než si přiznat, že na takové místo i společnost pro nás ještě nenazrál čas. Možná za pár let... :-)

Na poměry slušná koupelna :-)

Protože ostatní studenti spěchali k učení na "polosemestrální" zkoušky, které tu na většině fakult v tuto dobu mají (architekti ne), zůstal jsem z Novozélanďanem sám. Ve dvou postelích velikosti King's bed jsme si připadali trochu jako králové. (Jen ty princezny nám chyběli.) Usínal jsem s s radostným pocitem bytí v tomto hotelu. Kamarád měl úsměv na tváři trochu menší, s vědomím šesti-tisícové ztráty se člověk těžko smiřuje. Nešťastně zorganizovaný podnik byla však plně jeho chyba i trpká škola. Nakonec jsem mu místo původně domluvených 30 dolarů dal i s nocí 40 SGD (800 CZK), což byl můj finanční strop. Tím jsem mu však trn z paty moc nevytrhl.

Jestliže pohled na večerní osvětlené město měl své kouzlo, ráno jsme nelenili a přivstali si na ranní slunko. Začít den ve vířivce a s mezinárodním vydáním The New York Times a statusem hosta v tomto hotelu bylo trochu snové i snobské zároveň.

Hezky začatý den jsem pokračoval snídaní ve food courtu v nedaleké byznysové čtvrti, u kávy jsem dočítal noviny a užíval si ruchu velkoměsta tak, jako málokdy.

Hotelová vstupní hala