NUS Singapore Exchange 2014/15: 1. měsíc za mnou a tak trochu zamyšlení

Pondělní ráno jsem začal první přednáškou z krajinné architektury, jak je stále ještě mým zlým zvykem, přišel jsem asi o 15 minut později. Zdá se, že přednášející tu svoji práci berou docela vážně, protože jsem byl napomenut a varován od příštího pozdního příchodu. Abych neprotahoval pointu, v úterý jsem to zvládl na čas, ne však ve středu. Docházku mi sice nakonec zapsali, ale co bylo horší, po chvíli nudy francouzských zahrad 17. století jsem dostal svoji klasickou pražskou spací náladu. A přišlo další napomenutí. Takže myslím, že následující týden budu muset hýřit aktivitou, abych svoji reputaci napravil. :-) (další týden jsem začal dalším pozdním příchodem- o tom bude řeč později) Předmět krajinné architektury je intenzivní třikrát v týdnu po tři týdny. V tom prvním jsem se zabývali kompozicí zahrad od antiky po francouzské baroko. Ačkoli většina teorie mi je známá, je zajímavé se na dějiny podívat skrze úzké kukátko vývoje zahrad. Naprosto neznámé mi jsou islámské zahrady, zejména v Indii. Přitom je zajímavé, že všechny principy jsou si velmi podobné a vycházejí ze stejného (islámského, nebo mughalského) principu chahar bagh. V tomto předmětu mě čekal i první test. K mému překvapení jsme jej dostali vypracovat doma.

V tomto týdnu jsem intenzivně pracoval na soutěžním projektu v rámci workshopu z urbanismu. Přidal jsem se ke skupince tří singapurských děvčat a ujal se vedení. Projekt jsem založili na zlepšení pěší a cyklistické dopravy v kampusu. Ta je, na Singapur jako obvykle, špatná. Projekt jsme obhajovali v pátek a k mému potěšení jsme sklidili pochvalu za jednoduchý, ale velmi funkční návrh. Při pohledu na ostatní jsem byl překvapen kvalitou grafické prezentace i fyzických modelů a nasazením, s jakým místní studenti pracují. Nutno ale podotknout, že ačkoli některé projekty- byť i naprosto utopické- by mohly být zajímavé, většina naprosto postrádala to nejdůležitější, fakt, že kampus je místo pro studenty (-chodce). Právě tím zároveň současná architektura kampusu trpí nejvíc. Závěrečná prezentace projektu byla v pátek. Hodnocení bylo velmi kladné a ačkoli by bylo dobré některé aspekty návrhu dotáhnout a posílit, myslím, že by kampus dostal za málo peněz hodně muziky, kdyby se mohl realizovat. Po závěrečné prezentaci jsem zjistil, že workshop nebyl pro exchange studenty a tak jsem si ho vlastně dal navíc- abych se tu moc nenudil.

Analýza stavu a návrh zklidnění automobilové dopravy v kampusu NUS, Kent Ridge

Bohužel ani mě se nevyhnulo nachlazení z klimatizace, která způsobuje teplotu v přednáškových sálech o přibližně 10 stupňů nižší než venku. V pondělí jsem z toho důvodu nešel na ateliér a odpočíval v knihovně. Dalším z těžce zvládnutelných cílů pobytu jsou alespoň dvě přečtené knihy za měsíc. A také si potřebuji stále rozšiřovat slovní zásobu.

V úterý dopoledne jsem musel být hned na třech místech najednou. Přednášce k probíhajícímu workshopu, přednášce z dějin umění a také krajinné architektury. Upřednostnil jsem to poslední s povinnou docházkou a poté dorazil i na polovinu přednášky o obrazech Budhy a Siva Nataraji. Odpoledne jsem si šel konečně zalézt na boulder. Hodně mě mrzí, že jsem si nevzal z Čech lezečky, užil bych je dostatečně. Večer se mi opět sešli dvě akce na které jsem byl registrován, bohužel moje nedochvilnost toto schizma vyřešila. V půl sedmé jsem měl jít na prohlídku historicky cenného domu (Baba house) a od osmi do řečnického klubu. Když minula sedmá a já dobíhal na zastávku autobusu, abych vyrazil směrem na prohlídku, zvážil jsem, že to nemá cenu a radši v klidu a včas přijdu na druhou akci. Tak jsem si dal další večeři, lelkoval a co se nestalo- prezentaci řečnického klubu jsem přišel s téměř půlhodinovým zpožděním, protože jsem nemohl nalézt místnost.

Ve čtvrtek jsem v rámci obnovitelných zdrojů navštívil Clean Tech Park, kancelářskou a laboratorní čtvrť, kde se pokoušejí aplikovat zelené technologie. Ale místní architektura je prostě - asijská. Detaily nepřesné, materiály levné, s krátkou životností, nekvalitní okna... Z mě neznámého důvodu tu ještě neobjevili okapy a tak za deště voda stéká ze střech přímo na chodce, nebo se rozstřikuje o zábradlí aby je zasáhla i když jsou pod střechou metr od okraje. Zkrátka export evropských architektů je možný, snadný a vítaný, naopak by to však nefungovalo. V rámci odpoledního ateliéru proběhla opět velmi zajímavá politická debata. Právě v tom vidím největší přínos mého pobytu v Singapuru. Protože mi boří veškeré ideály o tomto státě a směřuje do jiných oblastí. Singapur je zvláštní stát na hliněných nohou, který je natolik strategicky významným místem, že jeho nohy zatím drží čím dál pevněji. Singapur má jeden z nejvyšších státních dluhů , okolo 110% HDP. Daně jsou také zvláštně nastavené, protože jsou velmi výhodné pro nadnárodní korporace, ale pro singapurské občany jsou velmi vysoké, což ve spojení s žádným sociálním systémem, důchody nebo placeným školným i zdravotnictví činí toto místo jedním z nejdražších na světě. Díky bytové politice (o které jsem se zmínil už dříve) jsou obyvatelům pronajímány byty na dobu 99 let. V státem podporovaném bydlení žije přes 80% obyvatel, minorita vlastní bydlení, například bungalovy, zcela výjimečně rodinné domy. Nájem na 99 let funguje přesně stejně, jako když si u nás člověk koupí byt na hypotéku- zadluží se, ale s tím rozdílem, že v Singapuru mu po uplynutí zmíněné doby nezbude nic. Politika je taková, že si člověk koupí byt a musí pracovat až do smrti. Jinak si na nájem (splátky) nevydělá. Pro srovnání "koupě na 99 let" bytu v blízkosti metra ale ne v centru města, 120m2 v HDB flat (řekněme český panelák, tam kde přebývá 80% Singapurců) stojí okolo 670 000 SGD, v přepočtu něco přes 11 milionů korun. A kvalita bydlení v našem paneláku je nepochybně vyšší.

Když byla řeč o významném geografickém postavení Singapuru- je to klíčová záležitost, protože jeho přístav je největší a nejvytíženější co se kontejnerů týče. Slouží jako dopravní uzel a překladiště mezi Čínou a západním světem. Problém poslední doby je, že Singapur se stává pro lodě velmi drahý a tak si hledají cesty do nedalekých přístavů v Malajsii případně Indonésii. Toho se místní začínají obávat, protože tím přicházejí o značné peníze. Toto se projevuje nejenom v lodní dopravě, ale také v masivní migraci Singapurců do levnějších okolních zemí (populární je nejbližší město Johor Bahru) zejména když dosáhnou důchodového věku. Pokud jde o architekturu, stojí za to se chvíli zamyslet nad budoucím uplatněním v této profesi.

Singapur je místo, do kterého jsou zváni architektonické celebrity jako Zaha Hadid, aby jejich projekty převzali místní a změnili je bez ohledu na kvalitu návrhu. Hraje se tu jen na "branding". Developer chce prodat projekt podepsaný od OMA s 20% přirážkou. Trochu typicky asijská vlastnost. Porozhlédněme se tedy do okolních či nejlidnatějších zemí. Čína má trochu podobný problém s brandingem jako Singapur a navíc je poměrně obtížné proniknout na jejich trh. Potřeboval bych si domněnky o Číně ověřit z první ruky. Indie, další miliardová země má velké problémy sama se sebou- s disciplínou a nerozhodností. O neskutečných obstrukcích nám z vlastní zkušenosti vyprávěl vedoucí ateliéru, Florian. Možná se za 10 let vzpamatuje a bude z hlediska zakázek zajímavá, ne však teď. Zajímavá je situace v Indonésii. Je to země s 250 miliony obyvatel, která zažívá veliký hospodářský boom a je v současnosti místem s velmi zajímavými architektonickými příležitostmi. Mimo jiné proto, že architektů má prý silný nedostatek. A místní řemeslníci jsou údajně neskutečně zruční. Takže Peter Zumthor nebo Gion Caminada a podobní by si mohli libovat. Evropa je vzhledem k počtu architektů a silné konkurenci spolu s malou stavební produkcí zemí, ve srovnání s výše zmíněnými, zcela nezajímavou. Následující video pěkně popisuje roli Evropy i prognózu počtu obyvatel. (Bohužel jen pro angličtiny znalé)

V pátek odpoledne jsem byl, kromě prezentace workshopu, opět na boulderu. K jídlu jsem měl ten den štěstí na výběr skutečně hodně pálivých jídel, a to i přesto, že už jsem tu nejspíš hodně otrnul, protože většina místní stravy mi už pálivá nepřijde. Výběr jídel je tu velký a za velmi přijatelné ceny. A dokonce jsem si v západním koutku dal i řízek s bramborovou kaší. Ta byla hodně špatná, ale řízek byl skoro úplně český :-). V některém z dalších příspěvků se budu jídlu věnovat podrobněji.

Pálivá polévka s krevetami a dalšími mořskými živočichy

Zajímám se o dobrovolnické aktivity v okolí, případně o cestování jako takové. V úvahu přichází několik projektů. Velmi zajímavý je jeden v Sabahu na Borneu, který obnáší pobyt ve vesnici v pralese, výuku místních dětí angličtinu a povětšinou manuální práci v okolí. Stojí 110RM (cca 700Kč) na den vč. stravy a ubytování. Přínos pobytu v chýši na kůlech a mezi půvocně kočovným obyvatelstvem by se však vyčíslit nedal. Také bych rád dělal místního průvodce za NUS a zorganizoval vlastní výlet kamkoli po Indonésii. V prosinci to vypadá na výstup na sopku Mt Rijani. Trasu, kterou škola každý rok absolvuje a která je z hlediska bezpečnosti i náročnosti velmi mírná. To přichází v úvahu přibližně mezi 5.- 12. prosincem. V létě bych mohl organizovat výlet dál, třeba Filipíny nebo Papua Nová Guinea. V krátkodobém horizontu se snad vypravím do Kuala Lumpur a jihu poloostrovní Malajsie, do historické Malacy.

Víkend jsem trávil volnočasovně návštěvou galerijního komplexu Gillman Barracs, který mám 10 minut chůze z bytu. Další plánované aktivity jsem si povětšinou prospal. Začínám ztrácet denní řád a dostávat se do své školní rutiny a spánku 5 hodin denně.