Hong Kong 2. díl

 Hromadná doprava v Hong Kongu obsluhuje 72% motorizovaných cest a je jedna z nejefektivnějších na světě- i přes to že průměrná vzdálenost každodenního dojíždění přesahuje 5 mil, v dopravě stráví průměrný obyvatel jen 46 minut denně.

Hong Kong má neuvěřitelnou hustotu zalidnění, která dosahuje prokazatelně minimálně v jedné čtvrti 435 400 obyvatel na km2! (Tsuen Wan Centre- rozloha 0,03 km2 – 13 062 obyvatel, zdroj: www.demographia.com/db-hkca.pdf) 

Můj výhled z okna ve čtvrti Aberdeen. V HK je 31% public housing a průměrná plocha na 1 obyvatele jen 13m2.

V úterý jsem si udělal kulturní den, začal jsem přehlídkou Prady v přístavu, odkud jsem trajektem pokračoval do čtvrti Kowloon a do Muzea umění. Tam probíhalo několik zajímavých výstav, ale práce Tong King-suma mě uchvátili. Osobně bych ho hodnotil jako čínského Rodina ve dřevě a o pár desetiletí později.

Přeložím jen název: Na cestě, Tulák. Tak nějak se i cítím. Báječně. (Nicméně těším se, až dorazí Maku. Ve dvou se to táhne líp.)

Volný překlad z výstavy: Život je jako film: jsou v něm komedie, tragédie, mix obojího i nudné díly, které nejsou ani radostné ani nešťastné. Ale tak dlouho, dokud hraješ svoji část s maximálním nasazením, je ten film dobrý.

Největší náhodný objev středečního dne, ve kterém jsem pokračoval v toulkách po galeriích. Tohle je letos otevřený komplex rekonstruovaného bývalého policejního ústředí na centrum mladého designu. Přesně tohle by měla Praha udělat s žižkovským nádražím, pokud chce být městem s důstojným kulturním zázemím a programem, prostě kopírovat-vložit. J Příležitost, kterou k tomu prostor nákladového nádraží dává by si neměla nechat proklouznout mezi prsty vytvořením jakéhokoli jiného než kulturního využití. 

Následoval jsem několik dalších galerií- tentokrát soukromých, ale i takových značek jako Lary Gagosian (vystavující Jeffa Koonse, nejdražšího umělce současnoti). Výstava geometrie ducha Leunga Kui Ting v galerii Hanart (na obrázku) mě uvedla do současného pojetí tradičného čínského malířství. I přes svou hustotu je Hong Kong poměrně příjemné město, z pohledu chodce nesrovnatelně lepší než daleko menší Singapur. Dokonce souhlasím s místními obyvateli, kterým prý tak velká hustota zalidnění nevadí. Také ji příliš nevnímám. Je to dáno jednak výškou zástavby spolu s minimálními odstupy objektů, která už naprosto přesahuje měřítko lidského vnímání, a zároveň zajímavým terénem, který ale umožňuje stavět jen v omezeném prostoru po obvodu ať už ostrovní nebo pevninské části. 

Kromě výškové zástavby si hHong Kong uchoval i několik původních vesnic, která ostře kontrastují s převládající výškovou zástavbou. Takováto obezděná panská sídla tvořila centrum větších vesnic rozkládajících se v okolí. Na průzkum těchto částí jsem se vydal ve čtvrtek. Nejprve do Tsang Tai UK, což je dodnes živá „obezděná“ vesnice, poté do podobné (Sam Tung UK), která je však rekonstruovaná jako muzeum. Ta je právě poblíž zmiňované čtvrti s hustotou přes 400 tisíc obyvatel na km2. Mezitím jsem zavítal do „heritage“ muzea, které mě utvrdilo v přesvědčení, že v čínském umění nejsem naprosto schopen odhadnout, pochází-li třeba z 6. nebo 20 století n.l. A neřekl bych, že to je zejména mojí neznalostí místních poměrů, fascinující je dovednost raných čínských umělců. (Foto nahoře-model, dole-realita)

Pátek je poslední den v Hong Kongu, sedím v knihovně a plánuju cestu. Kromě toho vybírám telefon, protože nechci být 100% závislý na radách nevzdělaných a neochotných Číňanů:-) Včera jsem si losování oběda naslepo užil dost a myslím, že to bude denní šálek kávy nadcházejících týdnů. Asi se naučím čínsky alespoň 2 slova: rýže a nudle. Abych ty nudle neměl 3krát denně 4 týdny. Ještě štěstí, že Maku přijede až za 2 týdny, do té doby se to určitě naučím vyslovovat tak, aby mi rozuněli:-)