Peklo ve Vietnamu 2. část - videa

Peklo ve Vietnamu 1. část

LOADING... please wait

Cestovní dilema

Dnešní dopoledne jsem zvládl poslední zkoušku, Planting design. V průběhu pozdní noci jsem do sebe nasoukal latinských názvů tropických rostlin, co mi hlava pobírala a v písemné zkoušce jsem to ze sebe vysypal. Jestli se mi podařilo umístit rostliny do pro ně vhodného místa vážně nevím, ale papíru jsem popsal dost.

Je nejvyšší čas naplánovat si zbylých asi 19 dní v JV Asii. Po odpoledni stráveném plánováním se sem obracím, jako do svého deníčku, abych učinil přiznání. Poprvé během cestování stahuju kalhoty. Dlouho a toužebně plánovaný Myanmar-Barma mě uvidí možná někdy příště, možná ve větší skupině cestovatelů, možná až na tamní komáry opět začnou působit antimalarika. Ačkoli turismus v Barmě je v plenkách a i to nese své obtíže (téměř žádné bankomaty a velmi omezený -je-li nějaký- přístup k internetu, oficiální povinnost pro turisty spát pouze v hotelích, naprosto nečitelné zákony a pravidla, země řízená podivnou vládou atd) důvody, pro které zcela jistě půvabný Myanmar vynechám jsou hlavně přírodní: značné riziko malárie, obrovské množství jedovatých hadů, dengue - vše v koncentraci a rizicích vyšších než v okolních zemích.

Pokud zvládnu kontakt s místním komunistickým režimem, doufám, že Vietnam je země, která mé cestovatelské choutky uspokojí stejně tak dobře. Letos je 40. výročí od ukončení americké války ve Vietnamu. Kromě toho cena letenky do Vietnamu je výrazně nižší a země je mnohem stabilnější a hlavně - předvídatelnější. Nedokážu sám cestovat do země, jejíž pravidlům nerozumím, i když možná že v Myanmaru je stále takový chaos, že pravidlům nerozumí ledaskdo.

A tak v cestě do Vietnamu mi zatím brání jediná obtíž- byrokracie s vízy je, zdá se, ve srovnání s okolními zeměmi nejhorší. A tak to musím stihnout vyřídit co nejdříve :-)

Ideální plán pro zbytek pobytu je následující: do soboty 9.5. stihnout nestihnuté v Singapuru, 2 týdny pobýt ve Vietnamu s návratem do Singapuru 20. až 21.5. a následující sobotu se s vámi po desíti měsících vítat na letišti Václava Havla :-)

Těším se na vás.

Singapore Night Trail Run 2015

K sobotnímu běhu snad jen Nohavicovo

...mohlo to být lepší, nebylo to špatné... :-)

Pro zajímavost, vítěz mužů 12km měl čas 52:21min, nejrychlejší žena, která mě předbíhala na cílové čáře, 58:28min. To je ale nic proti keňskému vítězi 18km závodu s časem 1hod 10min 01sec. :-)

Vlevo čas od výstřelu, vpravo čistý čas závodníka. 3km překážkový běh: start po skupinách, 12km: hromadný.
RaceResultsByName

Oceněná byly první tři místa. Mám 100 dolarů voucher na Seiko hodinky, jenže bych je musel koupit za min. 300 dolarů, tak asi nic :-)

Jinak to byl nádherný závod. Jen u těch 12km jsem si neuvědomil co to znamená "trail" a to ve spojení s nocí a singapurským vždy přítomným teplem mi dalo pocítit, jaké to je péct se ve vlastní tělesné troubě. Pot, místo aby člověka ochlazoval, tak se ve vlhku neodpařuje a vytváří "ochranný obal" kolem těla, asi jako kdybyste běželi v létě v péřové bundě a kulichu. Z toho tepla se mi při běhu potily brýle. V obavě z nedostatku tekutin jsem se před závodem napil dostatečně, dokonce tak, že jsem hned po prvních stech metrech hledal u trati, kam si odběhnout. Na třetím kilometru, když se mi běželo krásně v tempu a na dosah čelních míst jsem musel vyslyšet volání přírody. Asi jen málo věcí během závodu "potěší" běžce víc, než takováto minutová přestávka :-)

UniversityRanking 2015

Pro úplnost příspěvků by tento asi neměl chybět. Aktuální celosvětové hodnocení universit 2015 založené na třech oblastech: reputace školy, zaměstnanců a dopad a míra jejich výzkumů. 

Samozřejmě nepřekvapí, že v takovém hodnocení naše školy neobstojí. Ani v architektuře, ani v jiném oboru, ani v celkovém hodnocení. V něm se můžeme chlubit 244. místem pro Karlovu universitu, sdíleném 411-420. místě pro ČVUT, 551-600. pro universitu Masarykovu. Snad to vypovídá zejména o tom, že selháváme v hodnocených oblastech, nikdo se nepokouší zvednout prestiž našich škol lepší přípravou na metodiku hodnocení a v čem vidím hlavní problém, velmi omezeně se zabýváme výzkumem a zřejmě ještě méně jej publikujeme v zahraničí. Zkrátka oblasti, které výtečně ovládli asijské školy a díky tomu se umisťují na předních příčkách.

I když původně zamýšlen jako "bez komentáře", několik poznámek si dovolím.

Z pozice studenta architektury musím nad singapurskou universitou vyjádřit určité zklamání, pramenící zejména z úrovně závěrečných kritik i toho, jak obyčejně jsou pojaty v prakticky uzavřeném kruhu studentů daného ateliéru. Některé základní služby jako možnost tisku je v kampusu i fakultě architektury tragická. Nabídka předmětů je značně odlišná od stylu výuky na který jsem zvyklý z ČVUT a často mi nepřijde úplně nutná pro výchovu praktikujících architektů. Základem většiny předmětů je psaní esejů, práce s textem, aktuálními tématy a teoriemi. Docela dobrá příprava k budoucímu psaní vlastních manifestů a příspěvků do pole teoretické architektury. Schopnosti, které sice velmi chybí mnoha českým architektům, ale na úkor kterých se místním dostává menšího prostoru praktickým předmětům typu deskriptivní geometrie, několik semestrů otravného pozemního stavitelství či statiky. Předmětům se kterými by se podle mě měli studenti- i přes v praxi nezbytnou přítomnost odborníků- důkladně seznámit již na škole.

Jakékoli mé hodnocení a srovnání je značně limitované. Na NUS jsem se setkal s několika ateliéry i pracemi, jejichž kvality byly nepopiratelné. Projekty a způsob práce, jaký jsem praktikoval v místním ateliéru by v Praze nebyl možný. Na druhou stranu na ČVUT máme ateliéry, které mají specifické kvality, za které by se asi ani top školy nemusely stydět. Rozdíl mezi NUS a ČVUT se mi nezdá zdaleka tak velký, jako napovídá pořadí v hodnocení universit. Pravdou však je, že si všímám zejména místních nedostatků v oblastech, ve kterých pražská škola jasně převyšuje a naopak to vnímám jen omezeně. Cením si způsobu výstav ateliérových prací i důležitost, jaká je přikládána závěrečným prezentacím v ateliérech, relativního pohodlí a vybavenosti tiskového centra, nové budově pražské fakulty s výjimečnými respirii- studenty architektury ceněnými denními noclehárnami. Na druhou stranu- o institucionalizovaném výzkumu, podpoře hledání jiných než zavedených řešení, spojení s odbornými konzultanty majícími pochopení pro téhož, o výuce kritického myšlení či zmiňované schopnosti vyjádřit se slovem se v pražském kontextu příliš nedá hovořit. 

Kdyby Praha byla v Singapuru, byl by v ní ústav pro výzkum péče o památky a restaurování objektů celoevropského významu, i přes většinovou češtinu by povinným a samozřejmým komunikačním jazykem alespoň v některých předmětech byla angličtina (takže by počet ateliérů schopných přijmout zahraniční studenty by nemusel být ostudně počítán na prstech jedné ruky), děkanem by byl architekt se zahraniční zkušeností nebo alespoň s uvědoměním si důležitosti spolupráce se zahraničními institucemi a nabádajícím studenty k povinným zahraničním stážím místo tvrzení o důležitosti domácího vzdělání. Mohl bych ve výčtu chvíli pokračovat a zanedlouho by na šestém místě nebyla NUS, ale ČVUT. Není jediný důvod si myslet, že to v českém prostředí s českými architekty a šeským kulturním dědictvím není možné. Jedinou překážkou je rozpočet vysokých škol a vnímání světa, které pro mnoho Čechů začíná v Aši a končí v Jablůnkově.

National University of Singapore 

TopUniversities - Architecture and Built Environment

PrintScreen top 10 architektonických škol v novém hodnocení

Fotoseriál No.1: JV Asie chuťovými buňkami

One People- "Jedno člověčenství" -stránka z letového časopisu AirAsia

Následující výčet není ani úplný ani neodpovídá mému běžnému jídelníčku, spíše bych řekl, že je to taková mozaika jídel, která mne přiměla z nějakého důvodu vytáhnout fotoaparát a zmáčknout spoušť. Bohužel se přiznám, že mezi fotografiemi chybí většina tradičních jídel v dané zemi. Asi ne proto, že bych je neochutnal jako spíše proto, že jsem je jedl i několikrát za den a natolik mi zevšedněli, že jsem v nich nespatřoval nic zajímavého. Asi o všech jídlech bez výjimky mohu říct, že byla více či méně chutná, vlastně si za celý rok nepamatuji jídlo, které bych z nějakého důvodu nesnědl. I když pálivost některých jídel byla občas přes míru.

Pro lepší kulturní přehled jídla rozdělím podle navštívených zemí:

SINGAPUR 
foodcourt/hawker centers, kultura sdíleného stravování
highlights: nápoj z cukrové třtiny, čili krab, korejské barbeque, chendol...

POLOOSTROVNÍ MALAJSIE
nijak vzdálené Singapuru, hl. pravidlo- jídlo 3 krát levnější a mnohdy vyhlášeně dobré

BORNEO
tady u indiánů to občas byly lahůdky, jejichž názvy či složení jsem však úspěšně zapomněl
highlight: v bambusu připravované kuře

INDONÉSIE
tady se prostě jí na ulicích, které se každý den po setmění promění v dočasné "restaurace"

highlight: coffee luwak

 ČÍNA
vzhledem k chladnějšímu podnebí se stravování povětšinou posouvá z ulic do menších obyčejných restauracím podobných místností
highlight: Xian, čaj, knedlíky v Pekingu :-)

THAJSKO
ošuntělá podoba foodcourtů a pouliční pojízdné "hrnce" podobné indonésii

highlight: jednoznačně ovoce a nebývalé množství sladkých zákusků